Giorgia Meloni chce změnou ústavy umožnit vznik silných vlád. V Itálii to vyvolává nepříjemné vzpomínky na fašistickou minulost.

Itálie je známá svými velmi křehkými koaličními vládami slepenými z mnoha různých stran, které se po nástupu k moci často udrží jen pár měsíců a pak se rozpadnou. Pohled do historie ukazuje, že jednotliví premiéři si v Římě v posledních sedmdesáti letech doslova podávali dveře – od vzniku dnešní republiky v roce 1946 se u moci vystřídalo celkem 68 vlád, což znamená, že každá úřadovala v průměru pouhý jeden rok.

Současná premiérka Giorgia Meloni je přesvědčena, že časté střídání vlád zemi paralyzuje a znemožňuje provádět potřebné reformy, což pak vede k ekonomickému zaostávání Itálie za zeměmi jako Německo nebo Francie – a Meloni proto chce italský politický systém zásadně změnit. Na začátku listopadu představila soubor návrhů na ústavní změny, které mají za cíl výrazně posílit moc premiéra a tím zabránit vzniku krátkodobých vlád. Návrh soustředit velké množství moci v rukou jednoho člověka – který navíc přichází od političky z postfašistické strany Bratři Itálie – ovšem vyvolává nepříjemné asociace a vzpomínky na autoritářskou minulost země.

Návrh italské premiérky by fungoval tak, že strana či koalice, která zvítězí v parlamentních volbách například jen s 25 procenty, by automaticky získala 55 procent všech křesel v dolní komoře, což by jí umožnilo pohodlně vládnout a lidé by spolu se stranou rovnou volili přímo i budoucího premiéra. V současné době je italský systém politických stran velmi rozdrobený, což – jak už bylo řečeno – vede ke vzniku pestrobarevných koalic, kde jediná roztržka s některou z koaličních stran může způsobit pád vlády, následně vznik úřednického kabinetu a předčasné volby. To byl ostatně případ vlády, která Itálii dovedla k posledním volbám a v jejímž čele stál bývalý šéf Evropské centrální banky Mario Draghi dosazený do úřadu po rozpadu koalice vedené Giuseppem Contem v roce 2021.