Čekání na Karkulku

Režisérka Zuzana Šklíbová a herec Fedir Kis tvoří autorské duo prozkoumávající hranice divadla, takže jsou na opouštění komfortní zóny zvyklí, poslední společný projekt však vykolejil i je. Jeho dějištěm totiž nebyla divadelní scéna, ale věznice v Bělušicích na Mostecku, kde dvojice umělců nacvičovala představení se skupinou odsouzených. „Každá návštěva přinesla nové překvapení, museli jsme improvizovat. Zároveň se mi tímto projektem odkryla síla toho, co divadlo dokáže,“ shrnuje Šklíbová dojmy z unikátního projektu, kterým strávila poslední měsíce.

Těžké bylo už jenom začít. Když dva mladí divadelníci letos v lednu prošli bezpečnostní kontrolou a poprvé se setkali s vězni, v místnosti proti nim sedělo čtyřicet mužů, kteří si je nedůvěřivě prohlíželi. Poté co Kis a Šklíbová přednesli svůj záměr, reakce byla nulová. „Rentgenovali si nás očima a nehnuli ani brvou,“ vzpomíná Kis. Tvůrci pochopili, že na to musejí jít jinak a získat si důvěru vězňů, kteří jsou zvyklí pohybovat se ve velice rigidním světě jasně daných hierarchií a trestů. „Přiznali jsme, že je to pro nás nová situace a trochu se bojíme, ale stojí nám za to zkoušet přinést divadlo tam, kam se normálně nedostane. V tu chvíli se uvolnili,“ popisuje herec. Když se podařilo prolomit ledy, přihlásilo se 35 mužů ochotných účastnit se experimentu, který je v rámci Česka ojedinělý.

S nápadem přinést do věznice divadlo přišla umělkyně Lenka Tyrpeklová, kterou k tomu inspirovaly zahraniční programy ukazující, že kontakt s uměním má na vězně dobrý vliv. Pomáhá jim získat pozitivní postoj k životu, učí je kontrolovat emoce a nabízí kontakt se světem, který lidé pocházející ze špatných sociálních poměrů často nikdy nepoznali. Tyrpeklová vymyslela program zvaný Institut nesvobody a v rámci něj chtěla do vězeňského systému přinést různé formy umění, přičemž divadelní workshop měl být pilotním projektem, na který navážou další. K realizaci oslovila právě Šklíbovou a Kise, bývalé spolužáky z DAMU, jimž jsou sociální témata blízká a v minulosti vytvořili třeba experimentální představení Power.point inspirované knihou Slepé skvrny od sociologa Daniela Prokopa. Tyrpeklová s nápadem oslovila věznice v celém Česku, kladná odpověď ale přišla jen z Bělušic od ředitele věznice Ondřeje Kroupy. Kis a Šklíbová pak do věznice bez nároku na honorář jezdili dvakrát za měsíc a s vězni tu zkoušeli dělat divadlo.