Film, který nastartoval odzbrojení

Na československých hranicích východního bloku roste napětí. Začíná blokáda Západního Berlína, kterou se síly NATO pokusí prorazit. Armády Varšavské smlouvy překračují západoněmecké hranice, Aliance nad nimi odpaluje několik taktických jaderných bomb. Vzápětí startují mezikontinentální balistické střely obou stran. Kdo stiskl tlačítko totálního jaderného konfliktu jako první, se diváci amerického filmu Den poté při premiéře před 40 lety nedozvěděli – a vlastně na tom ani nezáleželo. Svět na jejich televizních obrazovkách tak jako tak upadal do chaosu, strádání a smrti. Celovečerní snímek byl uveden společností ABC 20. listopadu 1983. Kvůli pesimistickému ladění se dlouho nedařilo prodat reklamu, sledovanost však byla veliká a titul po zkrácení posléze zamířil i do kin.

Jeden z vůbec nejúspěšnějších (a podle kritiků i nejtemnějších) televizních filmů popisuje události, které se docela dobře mohly stát. Například začátkem šedesátých let se Sověti připravovali na invazi do západní Evropy, při níž by vojska Varšavské smlouvy obsadila území až k Pyrenejím. „Supermani odolní vůči radiaci se valí západním Německem, rozbíjejí nizozemskou či belgickou armádu a zastavují se až u Lamanšského průlivu. Tu přijímají kapitulaci města Hannoveru a nastolují zde ,pokrokovou‘ správu, jinde shazují letáky vyzývající vojáky NATO ke složení zbraní a vyvěšují pokyny místnímu obyvatelstvu,“ popisoval před časem v Respektu tehdejší plány sovětských špiček historik Jan Adamec. S tím, jak se západní zbraně i taktika postupně zdokonalovaly, začala být nereálnost těchto vizí zřejmá i sovětskému vedení; jenže právě to nahrávalo rychlému nasazení atomových zbraní, které mohly válku v Evropě zvrátit v sovětský prospěch, ale také odstartovat plný jaderný konflikt s USA.

V československých kinech se Den poté až do listopadu 1989 na rozdíl od většiny dalších zemí východního bloku nesměl promítat. Autor tohoto textu si pamatuje, jak zákaz vysvětlovalo vysílání západního rozhlasu do Československa, patrně stanice Hlas Ameriky: Když film běžel v Polsku, diváky nefascinovaly ani tak hrůzy atomového konfliktu jako spíš záběry z amerických domácností plných v Polsku nedostupných přístrojů – myček na nádobí, moderních lednic a podobně. Kromě toho československým komunistům nepochybně vadilo, že film neukazuje USA jako zemi imperialistických válečných štváčů; tamní politici a armádní velitelé jsou vývojem situace spíše zaskočeni.