Prezident Duda počítá a Polsko čeká, až se po volbách dá politika do pohybu

„Máme dva vážné kandidáty na předsedu vlády. Musím to ještě rozmyslet,“ oznámil minulý čtvrtek polské veřejnosti prezident Andrzej Duda. Má na mysli dosavadního premiéra Mateusze Morawieckého z dosud vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS) a Donalda Tuska, šéfa opozice. Morawiecki nedávné volby s mírným náskokem vyhrál, ale k vládě to (zatím) nestačí. Volební a mandátová matematika dala jasnou většinu v Sejmu třem opozičním seskupením – Tuskově Občanské platformě, konzervativní Třetí cestě a Nové levici –, která spolu vládnout chtějí a stojí za svým premiérským adeptem Tuskem.

Duda své váhání vysvětluje tím, že představitelé PiS ho přesvědčují, že nutnou většinu získají (byť by to znamenalo přesvědčit k politické dezerci několik desítek opozičních poslanců, a je to velmi nepravděpodobné). Zadruhé podle Dudy „není v Polsku zvykem, aby proti vítězi stál opoziční blok a vládl bez něj“. Opozice prezidentovu tezi nerozporuje, jen hlavu státu vyzývá, ať tedy svěří první pokus o sestavení vlády Morawieckému, aby se věci už daly do pohybu. 

Prezident Duda má podle ústavy čas do konce listopadu (nejpozději třicet dní po volbách se sejde Sejm a dva týdny poté musí prezident rozhodnout). Může svou lhůtu využít celou. Jeho váhání může mít podle znalců několik příčin. Jednak tím vychází vstříc své domovské straně PiS a umožňuje jejím členům sedět ve funkcích co nejdéle. Zadruhé – a to je důležitější – PiS využívá prezidentem darovaný čas k psychologické hře. Její politici vzkazují přes spřízněná média do veřejného prostoru, že probíhají jednání s opozičními lidovci a že vypadají nadějně. Lidová strana na to sice říká, že je věrnou součástí Tuskova bloku a že žádná jednání neprobíhají, PiS ale může sázet na to, že pestrá opoziční sestava se v následujících týdnech rozhádá – k čemuž mají zmínky o proradných a váhajících lidovcích přispět.

Zatím nic nenasvědčuje tomu, že se to daří, pořád ale nelze vyloučit, že PiS a její šéf Jarosław Kaczyński plánují předání moci nějak zkomplikovat s pomocí státních institucí, které si partaj v posledních osmi letech politicky podřídila. Většina komentátorů považuje tento scénář za málo pravděpodobný a kloní se spíš k Dudově vlastní politické hře. S každou hodinou, která z pohledu opozice běží nadarmo, si Andrzej Duda kazí vztahy s možnou budoucí vládou. Její podporu by potřeboval, pokud by – jak se spekuluje – chtěl po konci svého mandátu v roce 2025 zamířit do mezinárodních institucí, NATO či EU. Z posledního vývoje se ale zdá, že Duda vidí svou budoucnost spíš doma v Polsku. Třeba v čele PiS – stárnoucí Jarosław Kaczyński slibuje, že víc než dva roky v čele už nevydrží.