Paradoxy Mickeyho

Začalo to jedním Myšákem a vyrostlo do multimediální korporace o hodnotě 150 miliard amerických dolarů a se dvěma sty tisíci zaměstnanci. Šestnáctého října uplynulo sto let od vzniku studia Disney, které je jednou z největších a nevlivnějších nadnárodních firem, jež drží lukrativní značky jako Hvězdné války a spravuje síť zábavních parků od Paříže po Tokio. Disney je na jednu stranu synonymem pro rodinnou zábavu, potěšení a kouzlo. Na druhou stranu s ním kritici spojují přílišné zjednodušování kultury pro masový vkus. Disney stojí za řadou tvůrčích i obchodních inovací. Posledních deset let však zároveň rostou obavy, zda „dům, který postavil Myšák“, není až příliš velký.

Walt Disney si pěstoval image průkopníka a v řadě ohledů jím byl. Do své smrti v roce 1966 dokázal s původně malou firmou spíš na okraji Hollywoodu, která se specializovala na krátké snímky, úctyhodné věci. Pomáhal vytvořit jasný styl animace. Zdokonaloval animační techniky a technologie. Experimentoval, když měl pocit, že to posune jeho celovečerní filmy, které se od premiéry Sněhurky a sedmi trpaslíků v roce 1937 staly vlajkovým produktem společnosti. Vymyslel zábavní parky – první otevřel v roce 1955 – jako součást vize expandovat do dalších médií a produktů, které by se propagovaly navzájem. Přibude kabelová stanice, nakladatelství, hudební vydavatelství. Noví šéfové v osmdesátých letech rychle pochopí potenciál domácího videa i nutnost expandovat do tvorby pro dospělé. Oba kroky byly i reakcí na finanční a kreativní tápání sedmdesátých a osmdesátých let, kdy se studiu zoufale nedařilo oslovit mladou generaci a tradiční disneyovské animáky stagnovaly. Návrat v deváté dekádě k celovečerním filmům v Disney tradici – Lví král nebo Aladin – studio nakopl. V novém tisíciletí pak odstartovala éra „obřích akvizicí“. Disney koupilo v rychlém sledu studio Pixar, komiksový Marvel, Lucasfilm a s ním značku Hvězdné války. V roce 2019 za sedmdesát miliard dolarů pak bezprecedentně pro dějiny Hollywoodu pohltilo celé tradiční studio 21st Century Fox. Nakročilo tak k budoucnosti jednoho velkého hollywoodského hráče.

Úspěch Disney je často spojován hlavně s „geniálními“ byznysmeny. Počínaje otcem zakladatelem a konče Robertem Igerem, který se do čela vrátil loni z důchodu, aby firmu tápající v proměněném světě on-line videoték „zachránil“. Tento pohled – v dnes už překonané tradici výkladu dějin jako výsledku činů velkých mužů – může snadno vést k přehlížení faktu, že Disney by nebyla tam, kde je, bez talentu tvůrců: animátorů, kreslířů, herců, skladatelů, režisérů nebo scenáristů. Jako by na to však manažeři zapomněli ve svých současných korporátních strategiích, jejichž součástí se nezdá být spravedlivější dělení zisku mezi ty, kdo se na něm podílejí. Jak ukázala v uplynulém půlroce bezprecedentní zdvojená stávka hollywoodských scenáristů a herců.