Habemus speaker. Amerika má funkční Kongres.

Američtí republikáni dokázali zvolit šéfa sněmovny. Po čtyřech týdnech marných pokusů, ale dokázali to. Jméno Mike Johnson čeští čtenáři s velkou pravděpodobností nikdy v životě neslyšeli, to ale nevadí, velká část Američanů na tom není o nic lépe. Dobré je v každém případě vědět, že jednapadesátiletý kongresman z Louisiany je teď třetím nejvyšším ústavním činitelem Spojených států, druhý v prezidentském následnictví po viceprezidentce Kamale Harris.

A také, že americký Kongres je v dramatické době dvou velkých válečných konfliktů – na Ukrajině a na Blízkém východě – schopný činnosti. Ve hře je mimo jiné nutnost schválit vládní rozpočet, bez něhož se kola americké vládní mašinerie 17. listopadu z velké části zastaví. Právě dohoda na přechodném financování Bidenovy administrativy stála hlavu dosavadního šéfa dolní sněmovny Kevina McCarthyho, který se dopustil zásadního republikánského hříchu: místo aby vyhověl maximalistickým požadavkům hrstky protrumpovských radikálních kolegů, dohodl se na dočasném kompromisním řešení s opozičními demokraty. Okamžitě byl svržen a následovaly týdny přetahování o jeho nástupce.

Výsledkem zrozeným v jistém zoufalství republikánů, kterým hrozilo, že budou nakonec muset o podporu znovu požádat demokraty, je ultrakonzervativní politik a pochybovač o výsledcích prezidentských voleb v roce 2020. V podstatě se tak jedná o skutečné vítězství menšinového protrumpovského křídla Republikánské strany v dolní sněmovně. Mike Johnson je zásadně proizraelský, jeho prvním krokem ve funkci bylo prosazení rezoluce odsuzující palestinský Hamás. Jak se dosud málo známý politik vyrovná s již zmíněným rozpočtem a s balíkem finanční pomoci určené Ukrajině a Izraeli, není jasné, Johnson se do čela sněmovny vyšvihl nečekaně, improvizovaně a bez jasného plánu. Jeho pozice není o nic pevnější, než tomu bylo v případě svrženého republikánského kolegy Kevina McCarthyho.