Film týdne

„Klid Anetko, všechno je v pohodě.“ Pokud byste měli letos volit jediný český film, na který vyrazíte do kina, měla by to být černá komedie s mnoha přesahy Přišla v noci. Režisérsko-scenáristická dvojice Jan Vejnar a Tomáš Pavlíček vzala prostou premisu a vytěžila z ní v komorním prostředí maximum. Matka/tchyně se jedné noci promočená objeví na prahu luxusního bytu svého syna Jiřího (Jiří Rendl) a jeho partnerky Anety (Annette Nesvadbová) s lítostivou prosbou o azyl na jednu noc – a zůstane u nich nekomfortně dlouho. Není to ale řachanda na úrovni vtipu o tchyních. Ve žlutém kufru, který s sebou matka Valerie (Simona Peková) z turistického rezortu vláčí, je metaforická nálož ublíženosti, křivd, patologické lásky, pasivní agrese, ale i nezdolné životní energie, která nemusí být každému po chuti.

Přišla v noci je vzácným příkladem podařené spolupráce, kdy na sebe autoři mají blahodárný vliv. Pavlíčkovi je blízká spíš přímočará komedie (Chata na prodej), Vejnar dokáže pevně držet a vypointovat na malé ploše sevřené drama (Figurant). Film stojí na přesně odposlouchaných dialozích ve službách vymodelovaným situacím, jež ale nepůsobí jako kalkul – i díky hereckému triu. Rendlův „Jiříček“ zažraný do překladu lotyšských vtipů se zmítá mezi láskou a nenávistí k ženě, která ho jako dítě opustila, protože ji mateřství nenaplňovalo. Nesvadbové Aneta je věčně chápající, pečující, ale i svíraná vlastní nerozhodností. A Simona Peková je bravurní vampýrskou sebelítostivou matkou, která přesně ví, jaké emoční knoflíky zmáčknout, aby z toho něco měla.

Komedie se tak překlápí do hrůzy, kdy se matka proměňuje v invazivní synožravou rostlinu. Boří hranice soukromí, pravidla, domov, všechny intimní zóny. Nezastaví ji ani dveře do ložnice nebo koupelny: „Vždyť jsme všechny stejné, co bych na tobě viděla.“ Téma bezohlednosti je tu zobecněno jako ukazatel větších problémů ať už v soukromém nebo veřejném prostoru. Undergroundová partička, kterou Valerie do bytu v závěru přivede, vybavuje film možná až příliš zakukleným druhým koncem. Zůstávají samé otázky. Jak se k bezohlednosti a agresivitě vztáhnout? Jak, co a proč si necháváme líbit? Co je slušnost a co zbabělost? Co je oprávněná bolest a co sebelítost? Jaké závislosti si v sobě hýčkáme, byť nás zraňují?