Bratři na talíři

Stačí si v tomto kontextu připomenout padesátá léta a až zuřivý odpor KSČ vůči žvýkačkám a kokakole coby symbolům amerického životního stylu. Podobných, byť třeba méně vyhrocených příkladů, by se našla celá řada. Často k podobným symbolickým vyjádřením docházelo mimo oficiální komunikaci, někdy se však jednalo o cílenou součást propagace kultury spřáteleného státu a podporu lidových tradic.

K nejúčinnějším nástrojům v tomto ohledu patřilo zřizování specializovaných restaurací, jež měly přinášet to nejlepší z příslušné národní či regionální kuchyně. Sovětský svaz fungoval zejména po roce 1948 jako „vzor“ prakticky ve všech oblastech života a o utužování přátelství s ním se staral rozsáhlý aparát. Proto bylo vysoce žádoucí, aby se naši občané prostřednictvím speciálních podniků veřejného stravování mohli seznámit s nepřeberným bohatstvím sovětské (tedy spíše imperiálně ruské) gastronomie.

První pokusy o zřízení takto koncipované provozovny můžeme pozorovat zhruba v polovině padesátých let; dříve tomu bránil strohý přídělový systém, který prakticky znemožňoval inscenaci opulentního hodování představovaného jako sovětský standard.

V roce 1955 se po návratu delegace pracovníků veřejného stravování a potravinářského průmyslu ze Sovětského svazu údajně rozhodl kolektiv zaměstnanců brněnského hotelu Slavia zřídit speciální ruskou restauraci, kde se mělo vařit podle originálních technologických postupů a sovětských materiálových spotřebních norem (značně velkorysejších než ty československé). Realita však za snahou evidentně pokulhávala a restaurace svůj rozběh nezvládla a zavřela, jinak by novinový článek z následujícího roku nesliboval obnovení jejího provozu, k čemuž nejspíše nedošlo. V roce 1960 se totiž opět představují brněnské veřejnosti pokrmy sovětské gastronomie jako „novinka“, tentokrát v restauraci Museum, jejíž dva pracovníci se podíleli na provozu naší národní restaurace při výstavě Československo 1960 v ukrajinském Kyjevě. Kvůli značnému zájmu veřejnosti se restaurace Museum zavázala k zařazení tří ruských jídel do jídelníčku denně (šlo např. o boršč, roštěnky po kyjevsku, bitky po kozácku či azu po tatarsku).