Kdo je Petr Pellegrini. Muž, který rozhodne o směřování Slovenska

Většinu plochy černé dodávky na parkovišti v Lazaretské ulici v centru Bratislavy zabírá reklamní polep strany Hlas, jedné ze dvou slovenských parlamentních stran, které mají v názvu i sousloví „sociální demokracie“. Úhledně zarostlou tvář předsedy partaje Petera Pellegriniho na fotografii lemuje lehký úsměv a provází nápis z kampaně „Dostaňme Slovensko na správnou cestu“. V předčasných volbách do parlamentu skončila Pellegriniho strana třetí, přesto se teď, týden po nich, zraky slovenské veřejnosti i partnerů z Evropské unie pomyslně upínají právě k bleděmodré secesní budově naproti parkovišti – za jejími okny v sídle Hlasu se teď rozhoduje, jakým směrem se Slovensko vydá. Bez Pellegriniho a Hlasu nepůjde složit žádná ze dvou možných – zcela odlišných – vládních koalic.

Jeden směr vede přívětivou čtvrtí přiléhající k historickému jádru Bratislavy. K sídlu liberální a prozápadní strany Progresivní Slovensko je to ulicí s kavárnami a módními butiky pouhých pět minut pěšky. Progresivní Slovensko skončilo druhé a vyhlásilo, že chce udělat vše pro to, aby se Smer a Robert Fico nedostali zpátky k moci. Druhá možná cesta z modré budovy vede o pět kilometrů dál do sídliště Ružinov, kde má mezi paneláky svou centrálu strana Smer. O tom, které koalici dá strana Hlas přednost, tedy zda znovu vytáhne k vládnutí Roberta Fica, nebo bude ve vládě raději s progresivisty vedenými místopředsedou Evropského parlamentu Michalem Šimečkou, nebude nejspíš ještě nějakou dobu jasno. Jedna věc je ale zřejmá už teď: osmačtyřicetiletý Peter Pellegrini je nejdůležitější postava povolebních vyjednávání a v některých variantách budoucí vlády i možný nový premiér. Podle čeho se tento zvenčí ne úplně průhledný politik rozhoduje o budoucnosti Slovenska?

Zrada a žárlivost

S Ficem toho Pellegriniho pojí dost. Jejich společná minulost ve Smeru skončila teprve v roce 2020, a rovnou konfliktem, když se Pellegrini rozhodl odejít a založit stranu jménem Hlas. Vyvedl do ní i část členů, poslanců a funkcionářů Smeru. 

Rodák z Banské Bystrice a absolvent vysokoškolských studií bankovnictví do Smeru vstoupil, když mu bylo pětadvacet let. Od vylepování plakátů a přes funkci asistenta poslance se za dvacet let členství propracoval k opakovanému zvolení do parlamentu, k místu státního tajemníka, ministra školství, předsedy parlamentu či vicepremiéra. A nakonec, když síla protestů veřejnosti po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové vyhnala Fica v roce 2018 z křesla předsedy vlády, zaskočil za něj Pellegrini za stranu Smer i ve funkci premiéra. V ní setrval dva roky do voleb v roce 2020 a po celou tu dobu z křesla premiéra sledoval, jak vycházejí najevo korupční skandály a detaily o propojení státu, mafie a justice z časů vlád jeho strany. 

Když se stal náhradním Ficovým premiérem, nikdo od něj žádný zásadní obrat nečekal, šlo spíše o symboliku. Fico byl dál předsedou Smeru, takže rozhodování Pellegriniho v čele vlády podléhala jeho vůli, v novinách se začala objevovat svědectví, že Pellegrini je jen pohledná maska, kterou si Smer nasadil. „Po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové měl být Pellegrini tím, kdo Ficovi a Smeru pomůže politicky přežít,“ píše ve své knize Fico – Posadnutý mocou šéfredaktor Kuciakova domovského serveru Aktuality.sk Peter Bárdy.

Co přesně se pak mezi dvěma hlavními tvářemi Smeru stalo, není dodnes detailně prozkoumáno. Rozhodně se ale začaly hromadit historky, že to mezi nimi skřípe. „Roli v tom hrála Ficova žárlivost,“ říká Peter Bárdy. Po vraždě Jána Kuciaka obliba Fica logicky klesla a v žebříčcích obliby se naopak nahoru začal šplhat přívětivěji působící Pellegrini. V části Smeru začala klíčit myšlenka, že by byl Pellegrini dobrý budoucí předseda strany. Nebo že by měl založit novou sociální demokracii, nepošpiněnou prorůstáním zločinu do státních struktur.