Emmanuel Macron prohrál měření sil s pučisty v Nigeru. Koncem září oznámil stažení 1500 vojáků z tamních základen. Niger je už třetí zemí Sahelu, odkud musely francouzské síly odejít: první bylo vloni Mali, druhé počátkem letošního roku Burkina Faso. Těsným partnerem v neklidném regionu zůstávají už jen Čad a Mauritánie.
Rozlehlým a řídce osídleným pásem zemí jižně od Sahary se žene vichr změn. Pozornost Evropanů se upíná k Rusku, které z prohry Francouzů těží: v Mali působí jeho žoldáci, v Nigeru a dalších zemích příznivci pučistů mávají ruskými vlajkami. Důrazem na růst ruského vlivu ale pokračuje přístup, který Francii a její spojence do dnešního průšvihu dovedl.
Pregnantně jej shrnul někdejší zpravodaj The New York Times a znalec regionu Howard French: západní politika se v Sahelu soustředila na řešení západních potřeb a priorit, avšak příliš málo se věnovala potřebám a prioritám tamních obyvatel.
Evropská unie se v tomto duchu snažila především utěsnit africké migrační trasy, které Sahel protínají. Francii a Spojeným státům šlo v první řadě o boj proti islamistickým teroristům. Z politiky Paříže navíc úplně nevyprchal princip Charlese de Gaulla, který trvající vliv v Africe považoval za základ velmocenských ambicí Francie a i po konci kolonialismu utvářel mocensko-korupční pouto s tamními elitami (viz Respekt 34/2023).
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
