Sbírku jako na Martínka by bylo těžké zopakovat

Když rodina Zatloukalových letos v srpnu na platformě Donio založila dobročinnou sbírku s cílem vybrat 100 milionů pro svého dvouletého syna Martínka na léčbu vzácné nemoci AADC syndrom, byl zakladatel aplikace David Procházka skeptický. Příběh rodičů, kterým pojišťovna odmítla proplatit drahý lék, byl sice dojemný, ale částka byla ve srovnání s předchozími obdobnými sbírkami obrovská. Dosavadním rekordem byla kampaň na nákup plicních ventilátorů během covidu, kde se povedlo vybrat 14 milionů; nyní rodiče potřebovali takřka desetinásobek.

První měsíc se zdálo, že obavy byly namístě, vybralo se sotva osm milionů. Ale v posledním zářijovém týdnu se stalo něco nebývalého – za pět dní částka vyskočila na 142 milionů. „Je to neuvěřitelné, něco takového jsme nezažili,“ říká Procházka. Bezprecedentní úspěch vyvolává kromě radosti ze solidarity a diskuse nad zdravotním systémem i „marketingové“ otázky. Je možné takový úspěch zopakovat? Jak se taková kampaň dělá? A kdo má vůbec šanci s ní uspět?

Úspěšnost sbírek na Doniu ve výběru cílové částky je překvapivě vysoká, podaří se to u sedmi z deseti kampaní. Společnost nicméně nepřijme každého zájemce. Je třeba splnit podmínky, především odevzdat lékařské zprávy a další dokumenty dokazující potřebnost sbírky, což splní šest z deseti uchazečů. Jakmile kampaň odstartuje, podle Procházky je zásadní, aby za sebou autoři měli emocionálně silný příběh a dozvědělo se o něm co nejvíce lidí. „Často se stává, že lidé založí sbírku a myslí, že tím to skončilo,“ popisuje s tím, že je důležité dát o sobě vědět na sociálních sítích.