napsal na sociální síti X Thomas de Waal, autor široce uznávané knihy Černá zahrada. Arménie a Ázerbájdžán v míru a za války. Před zhruba sto lety dali bolševici Náhornímu Karabachu, převážně Armény obývané provincii, autonomii v rámci sovětské republiky Ázerbájdžán. Po rozpadu Sovětského svazu si tamní obyvatelé s podporou Arménie vybojovali de facto nezávislost. Dobyli přitom i některé Azery obývané oblasti, z nichž počátkem devadesátých let uprchly stovky tisíc obyvatel.
Arméni, jejichž bezpečnostním garantem bylo Rusko, měli dlouho navrch. V posledních letech se však síly obrátily. Nejprve v roce 2020 Ázerbájdžán, s vydatnou pomocí tureckých dronů, dobyl zmíněná ztracená území, kam se po skoro třiceti letech začali vracet azerští obyvatelé. Nyní v bleskové válce donutil ke kapitulaci i samotný Náhorní Karabach, který podle mezinárodního práva byl a je součástí Ázerbájdžánu.
28. září jeho lídři souhlasili s rozpuštěním svých institucí a s tím, že od 1. ledna 2024 „Náhornokarabašská republika – Arcach přestává existovat“. S tím, že obyvatelé budou reintegrováni do Ázerbájdžánu, a to bez jakékoli autonomie.
Ilham Alijev, autoritářský prezident Ázerbájdžánu, jim přislíbil amnestii, která se nebude týkat jen „špiček kriminálního režimu“ a „válečných zločinců“. Z obav před novými vládci a hrozícím kulturním útlakem však minulý týden do Arménie uprchla už odhadem polovina ze 120 tisíc obyvatel Náhorního Karabachu. Velká část z nich se cítí být Arménií zrazena, protože proti azerské agresi nezasáhla. Arménský premiér Nikol Pašinjan, který se před pěti lety k moci dostal na vlně prodemokratických protestů, se vloni veřejně vzdal arménských územních nároků na enklávu. Snažil se její budoucí status vyjednat v mírových hovorech koordinovaných Evropskou unií.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
