Pojďme dýchat jedy

Dávno jsme si zvykli, že v debatách o životním prostředí nezaznívají vždy pravdivé argumenty. To, co se v uplynulých měsících dělo kolem normy Euro 7, se ale mírou demagogie ze strany politiků i zástupců automobilek běžné praxi přece jen vymyká.

Připomeňme, že norma Euro 7, na jejíž možné podobě se minulý týden dohodla Rada Evropské unie tvořená ministry členských zemí EU, se netýká skleníkových plynů a změny klimatu, ale jedovatých zplodin z výfuků osobních a nákladních aut, jako jsou oxidy dusíku, ultrajemné částice nebo čpavek. Zplodiny, které všichni dýcháme, ročně v Unii předčasně připraví o život kolem 70 tisíc lidí. Evropská komise navrhovala prostřednictvím nové regulace situaci zlepšit, ovšem současná, zcela „vykastrovaná“ podoba normy to neslibuje – bohužel i zásluhou České republiky. Narativ, podle něhož stateční Češi v čele skupiny osmi podobně smýšlejících zemí zařídili výrazné změkčení normy, sice přehání, pravdou ale je, že zmíněná osmička států zasadila už tak dost krotké regulaci poslední ránu.

Rozumným kompromisem by zřejmě byl původní návrh Euro 7, s nímž loni přišli experti konsorcia CLOVE pracující pro Evropskou komisi. Snížil by zdraví škodlivé emise i náklady na zdravotní péči, aniž by to příliš zasáhlo evropské automobilky. Například pro oxidy dusíku požadoval „pouze“ hodnoty, které dávno platí ve Spojených státech. Vyhovět jim by neměl být problém; vždyť sériově vyráběné auto, které by návrh Euro 7 v mnoha ohledech splňovalo, se prodávalo již v roce 1998. Byla jím Honda Accord, vůz větší než Škoda Fabia.