Ve svém skvěle přijatém debutu Vše, co jsme si nikdy neřekli americká spisovatelka s hongkongskými kořeny Celeste Ng zkoumá rodinné vztahy pokřivené postavením přistěhovalců a rasismem. V další, neméně úspěšné knize Ohníčky všude kolem k těmto tématům přidala mateřství a třídní rozdíly. V nejnovějším románu Naše ztracená srdce, jenž na předchozí svazek navazuje, pak popis kulturního i společenského útlaku zachycuje v širších souvislostech a vše zesiluje zasazením do dystopické Ameriky. Její verze je sice mírnější než Příběh služebnice či 1984 – klasiky o autoritářské vládě a institucionalizované nenávisti, na něž volně navazuje. Ale tím víc je výsledek zneklidňující.
Skoro vše, na co postavy narážejí, už se totiž odehrálo, nebo by se podle autorky lehce stát mohlo. Odebírání dětí je běžná praxe od dob otroctví po nynější pokusy o překročení jižní hranice, diskriminace Asiatů v reálu vyvrcholila internací Američanů japonského původu za druhé světové války a tzv. neamerické myšlenky potíral už senátor McCarthy. Text ještě naráží na trumpovskou éru: po letech ekonomické i sociální „Krize“ – jež zastupuje pandemii – se zavádějí zákony, které mají zachovat americké hodnoty. Na straně druhé prorocky ukazuje, jak lze knihy přímo nezakazovat, ale na základě autocenzurních rozhodnutí škol odstraňovat jako „nebezpečné“.
Děj je zasazen převážně do města Cambridge ve státě Massachusetts, kde autorka poblíž Harvardu žije; v románu je to ovšem jen bývalá bašta tolerance a svobod. Jisté paralely se životem Ng vykazují i hlavní postavy. Protagonistka Margaret je svobodomyslná čínsko-americká básnířka, která upadla v nemilost, jelikož jeden její verš se stal – aniž si to přála – sloganem protirežimního odporu. Sama se nebojí, ale chce před perzekucí ochránit syna přezdívaného Ptáček: proto se rozhodne zanechat ho v péči otce, někdejšího lingvisty a teď knihovníka, který v zájmu dítěte proti režimu neprotestuje.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
