Dodnes si ho pamatuji a vím, co jsem dělala, když jsem ho četla. Byla jsem na začátku druhého ročníku na vysoké škole, nastěhovala jsem se do svého prvního pražského bytu a vedle matrace mi ležel Respekt, jehož obálka poutala na esej Martina M. Šimečky pojmenovaný Manuál pro budoucnost. Bylo to přesně před sedmi lety; rok předtím, než jsem poprvé vstoupila do jeho redakce.
Někdejší šéfredaktor Respektu, respektovaný slovenský spisovatel a novinář, v něm píše o tom, co by si Václav Havel myslel o dění v roce 2016, kdy se nadobro ztratila víra, že liberální demokracie už nebude mít soupeře, a vychází přitom z jeho knih.


„Západní civilizací se v souladu s tím prohání vichr tzv. postpravdivé politiky (což je pouze eufemismus pro lež), jejíž první zjevnou obětí je někdejší výspa liberalismu a jeho víry v dějinotvornou sílu pravdy. Britská společnost například rozhodla o brexitu na základě veřejných lží a politici se k nim po referendu bez jakéhokoli studu přihlásili,“ popisuje Šimečka.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu