Vetřelec na Hluboké

Pěší cestou z centra Hluboké nad Vltavou vzhůru k zámku, v němž sídlí Alšova Jihočeská galerie, si až do poloviny listopadu bude spousta lidí klást neodbytnou otázku. Jak to, že zrovna tady v regionu je k vidění přehlídka díla H. R. Gigera, švýcarského výtvarného „vetřelce“, kterou by vzhledem k jeho věhlasu tuzemec čekal, pokud vůbec, tak v Praze?

Pohled na aktuální nabídku domácích institucí navíc naznačuje, že ani ve velkých městech s bohatšími galeriemi to nebude s jejich kondicí bůhvíjaké. Ze všech koutů zaznívá, že chybějí peníze a lidi i na pořádání velkých výstav českých umělců a umělkyň. Natož takové hvězdy, jakou byl Hans Rudolf Giger (1940–2014). Odpověď je nejen velmi jednoduchá, ale hlavně inspirativní.

Šéf Alšovy Jihočeské galerie Aleš Seifert patří ke Gigerovým fanouškům. Když Paulina Skavová, která se v galerii stará o produkci a marketing, zjistila, že přemýšlí o Gigerově výstavě, mohla zužitkovat své kontakty, které si už před dvaceti lety začala ve Švýcarsku budovat jako sochařka během postgraduálního studia na vysoké škole v Lucernu. Přes Gigerova bývalého asistenta Davida Jahna, který dnes žije v Praze a je impresáriem populární Pražské Burlesky, se dostala k dalšímu výtvarníkovu někdejšímu asistentu Marcu Witzigovi.

„Witzig pro Gigerovu rodinu spravuje pozůstalost, vlastní jeho bohatou kolekci a má perfektní přehled, kde se jeho práce nacházejí. Třeba že v Česku je u sběratelů šest kreseb,“ popisuje počátek spolupráce historik umění Adam Hnojil, kterému Seifert svěřil kurátorování výstavy. S Witzigem pak Hnojil se Skavovou koordinovali veškeré přípravy. Gigerova rodina jim otevřela depozitář ve svém HR Giger Museu na hradě v obci Gruyères, něco půjčila sama vdova Carmen Maria Giger, něco Witzig, zbytek další čtyři sběratelé. Jedinou švýcarskou podmínkou podle Hnojila bylo „soustředit se na Gigerův malířský surrealismus“ a nedělat z akce „hollywoodský spektákl“, který po nich prý chtějí všichni žadatelé o zápůjčky.