Ukrajinští diplomaté už rok a půl hledají způsoby, jak vyjádřit skutečný vděk západním partnerům za dodávky zbraní a zajistit, aby se proud bojového vybavení netenčil, a zároveň dát najevo stejně skutečné rozhořčení nad tím, co vidí jako necitlivou kritiku nebo zbabělost svých spojenců. Občas volí i nediplomatické cesty. Ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba minulý týden vynadal všem, podle nichž je ukrajinské osvobozování území příliš pomalé, slovy „ať sklapnou a zkusí si to sami“.
Pomalý ukrajinský postup na jihu a východě území už není překvapením nebo něčím, o čem je možné debatovat, ale zřejmým faktem. Ukrajinské plány na to, že dosáhnou okupovaného jižního pobřeží do začátku zimy, určitě nevyjdou. Ukázalo se, že Rusové se na obranu okupovaných území začali připravovat velmi brzy poté, co se jich zmocnili, a jejich obranné linie jsou velmi propracované.
Ukrajincům nepomáhá tamní terén. Přehledná step s řadou malých vyvýšenin, stromořadí, která umožňují skrývat techniku, důmyslný systém zákopů a střílen, a do toho všudypřítomné zaminování, to všechno ukrajinským silám výrazně ztěžuje postup. Pokud by spěchaly, lidské ztráty by byly mnohem větší, než jsou. Nemuselo by to tak být, říkají sami Ukrajinci, kdybychom měli dostatečnou vzdušnou podporu. Ale přesun stíhaček F-16, od nichž si přesně takové krytí pro své jednotky slibují a o něž prosí už rok, se teprve teď pomalu rozbíhá. Důvodem bylo americké, nikdy zcela nevysvětlené váhání. A to je jeden ze zdrojů vzteku ministra Kuleby.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
