Samorostlí divousové

Prostor za pódiem se na chvíli proměnil v divadelní šatnu a publikum hardcore-punkového festivalu Fluff vzápětí znejistí. Před dav v kolektivním hardcorovém úboru, který tvoří striktně černé oblečení, úzké džíny a antifašistická hesla na tričkách, nastoupí čtveřice Kurvy Češi: svlečená do půli těla a od hlavy k patě nabarvená tyrkysovou modří.

Na festivalu působí jako zjevení. Zpěvák Jan Uličný má modelínovou masku s očními bulvami a deformovanými údy, která jako by vypadla z „plastelínové“ videohry Neverhood. Skřehotavým vokálem spustí repertoár z nového alba sestavy Šnečí Med. „Naše pletě jsou perleťovou mázdrou – všecko slepené, planety hlav – lidské potrubí,“ ztřeštěně recituje nonsensový text titulní skladby a vyřvává o „toxické infantilitě“, která záhy nakazí stovky lidí během onoho deštivého večera na louce v Rokycanech.

Jestli si návštěvníci historicky posledního ročníku Fluffu – festivalu s více než dvacetiletou historií a mezinárodní reputací – letos odnesli nějakou vzpomínku, byli do ní otisknuti tihle „modří goblini“. Zdá se přitom, jako by na takové akce ani nepatřili. Ale právě extravagance, rozostřenost a unikání jednoznačnému zařazení jsou pro kapelu Kurvy Češi typické.

Její členové sice vyrostli v hardcorové scéně, nesou si její postoje, naštvanost i zásady, ale zároveň se jim trochu pošklebují. Utahují si z tuzemského „pivního punku“ i z vážnosti hardcoru. Hledají si vlastní výraz a nastavují zrcadlo (nejen) své scéně a zavedeným škatulkám. A podobně pracují s výtvarným uměním, jež je jejich dalším zázemím a dodává výraz nejen jejich deskám. S punkovou podvratností formují nekomerční a antisystémové umělecké podhoubí.