0:00
0:00
Kontext2. 9. 20238 minut

Jak se omluvit tak, aby to skutečně fungovalo

Pro začátek se můžete pokusit udělat si pořádek v tom, kdo jste

Martin Burget
Zničí mi omluva můj sebeobraz?
Autor: Profimedia

Tématu omluvy je v novém Respektu věnován blok tří textů:

↓ INZERCE

Zapomněli jste na narozeniny svého partnera. Nemusí to být hned tragédie, ale alarm v hlavě houká. Je nad slunce jasné, že je nutné tuto závažnou vztahovou chybu okamžitě napravit a vysypat z rukávu pokud možno tu nejlepší omluvu na světě. Co máte říct? Podle vědců zhruba něco takového: „Omlouvám se. Cítím se opravdu příšerně. Je to moje vina. Příliš jsem se zabýval prací, a proto jsem tvé narozeniny vypustil z hlavy. Vím, že tě to mrzí, a tak bych tě rád na omluvu pozval na večeři. Příště si dám záležet, abych nezapomněl. Prosím tě, odpusť mi to.“ 

Přijali byste vy sami takovou omluvu? Doufáme, že ano. Je připravena z nejlepších surovin. Pracuje se spolehlivými prvky „kvalitní omluvy“ – přesně tak, jak se kódují ve výzkumech po celém světě. 

Pojďme se na vzorovou omluvu podívat pod lupou. V prvních taktech své soukromé symfonie jste vyjádřili zármutek nad tím, co se stalo, ladně jste navázali přijetím zodpovědnosti a poskytli vysvětlení. Do hudby se přikrádá hlavní motiv přiznání, že jsem udělal něco špatně, což dobarvuje akord přiznání, že jsem zranil druhého, tak, aby v dalších tónech mohla přijít nabídka nápravy. S tím souzní následující příslib lepšího chování a celé dílo zakončuje závěrečný úder gongů a s ním žádost o odpuštění. Dirigent si otírá pot z čela – a na tahu je druhá strana. 

Jistě ale cítíte, že tohoto vzorného výkonu často nejste schopni. Udělali jste chybu, ovládá vás panika a je mnohem pravděpodobnější, že se budete snažit své jednání omlouvat nebo svalovat vinu na druhého. Nejste sami, kdo tak činí. A stejně tak platí, že máte šanci situaci zvládnout: pro začátek se můžete pokusit udělat si pořádek v tom, kdo jste, a přijít na to, čeho si na sobě opravdu vážíte. Není to jednoduché, ale pokud se tohle alespoň zčásti podaří, vaše omluva může dávat smysl a skutečně uspět. A všechno v našich vztazích bude lepší.

Proč jsem to neudělal? 

Ptáte se, proč je nutné na tento výčet hned lepit nálepku „prověřeno vědeckým výzkumem“? Kdybyste se účastnili experimentu zabývajícího se omluvami, řekli by vám specialisté mimo jiné tohle: „Vybavte si situaci, kdy jste někomu ublížili. Máte? Výborně. Teď napište, co byste tomu člověku řekli.“ Vašeho díla by se poté zmocnili kodéři, kteří by v textu pátrali po výše naznačených znacích „správné“ omluvy. A hledali by chyby, znaky „defenzivního chování“, které není ideální, protože se s jeho pomocí pokoušíte zbavit odpovědnosti. Mohli byste třeba zkusit ospravedlnění, které má vaše chování vysvětlit. Nebo výmluvu, kdy se nalezením „dobrého důvodu“ vaše odpovědnost minimalizuje. Lze ji i přesunout na toho, komu jsme ublížili, pak tomu říkáme viktimizace. Nezklame ani minimalizace, kdy se ze všech sil snažíte, aby důsledky vašeho jednání vypadaly menší, než doopravdy jsou. 

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc