Lidé jsou lepší, než si sami myslí

Lidé jsou prolhaní. Také chamtiví a nevděční, myslel si italský renesanční myslitel Machiavelli. A nebyl sám, o tom, že lidská povaha není obvykle zrovna výstavním kouskem, byl a je přesvědčen kdekdo. Na sobecké snaze hájit vlastní zájmy je ostatně založena celá klasická ekonomie. Komentátor The New York Times David Brooks má nicméně své pochybnosti. 

Opírá se přitom například o nedávný experiment, během něhož američtí psychologové rozdali několika stovkám lidí po celém světě deset tisíc dolarů (což není málo peněz nikde na světě). Jak obdarovaní lidé s penězi naložili? Překvapivě velkou část z nich vynaložili tak, aby z toho měli prospěch i další lidé – pokud je rovnou nerozdali. Průměrně 6400 dolarů tak účastníci experimentu nevyužili pouze pro sebe a 1700 dali rovnou na charitu. 3678 dolarů ve prospěch dalších lidí směřovalo mimo bezprostřední členy domácnosti, 2163 pak rovnou k úplně neznámým lidem, známým nebo jako dary organizacím. „Lidé využili peníze k tomu, aby pozvali přátele na večeři, aby podpořili rodiny, které ztratily své blízké, aby přispěli organizacím, jež pracují s lidmi na okraji společnosti,“ vyjmenovává Brooks.

Konzervativní komentátor si je vědom podezření, že i tak se mohli účastníci experimentu chovat sobecky, prostě proto, aby své dobré skutky vystavili na odiv a vylepšili si tak vlastní společenské postavení. Jenže tomu tak není, úplně stejně se totiž během experimentu chovali lidé, kteří dostali za úkol o svém chování referovat na Twitteru, i ti, kteří si všechno měli nechat pro sebe. Vědci docházejí k závěru, že obdarovaným přišlo jednoduše uspokojivé utratit významnou část peněz ve prospěch jiných lidí.