Popírači

Jednou za uherský rok se scházíme v pánské stolní společnosti, pijeme pivo a klábosíme. Bankéř, krizový manažér, lékař, počítačový inženýr, biochemik a já. V našich letech, při dosti klikatých životních osudech, se dokážeme bavit o všem – občas s černým humorem, s nadhledem. S jednou výjimkou: tou je klimatická změna.

Pro větší část stolu jde o neprůchodné smyšlené téma bez reálného obsahu. Vědecká fikce na tahání peněz z vlád a zničení světa. Od měření klimatického panelu IPCC přes dopady v přírodě i počasí – vše je zpochybněno. Plán dekarbonizace, green deal, je brán za největší podvod a s ním i politika EU. Zakazovat spalovací motory, fosilní energetiku a průmysl je civilizační sebevražda, podvod, který nás má zničit. Diskuse nepřináší protiargumenty ani důkazy o neplatnosti zjištění IPCC. Věda je popřena, zneplatněna vlastním názorem.

Debaty u piva nikdo nebere moc vážně a nerozvrátí letitá přátelství. Jenže podobný tón zaznívá i u vlivnějších stolů a řečníků. Čím tento postoj vzniká a obhajuje se? Primárně tím, že dotyční žádné popření svého světa nechtějí. Toužíme dál jezdit klasickými auty, létat letadly a kupovat si levně cokoli z kterékoli části světa. Spotřeba je svoboda, její omezení nesvoboda. A kvůli tomu jsme komunismus nebourali. Že ničíme svět našim potomkům? Počasí se přece měnilo vždycky a děti si nějak poradí. Vědci něco vymyslí, ti opravdoví vědci, nikoli podvodníci…