Kratochvílová, rekordy a doping

Minulý týden to bylo přesně čtyřicet let od chvíle, kdy česká atletka Jarmila Kratochvílová dosáhla světového rekordu – v čase 1:53,28 – v běhu na 800 metrů. Rekord platí dodnes, čas od času se mu některá atletka přiblíží, běžné ale i dnes je, že světová špička běhá časy o dvě až tři vteřiny pomalejší. Životnost rekordu je mimořádná a Kratochvílová ho přitom dosáhla vlastně náhodou.

Na mítinku v Mnichově v roce 1983 chtěla běžet dvoustovku, měla ale zdravotní problémy a bála se, že by se během sprintu, který klade velké nároky na svaly, mohla zranit. „Trenér přišel s tím, že volný je start na 800 a 1500 metrů. Osmistovku jsem na závodech běžela jen dvakrát, 1500 nikdy. Ale měla jsem tehdy neskutečně natrénováno, a tak jsem se rozhodla, že to zkusím,“ vzpomínala na to Kratochvílová v rozhovoru pro deník Právo. „Při závodu mi o nic nešlo, doběhla jsem a po chvíli ke mně přišel trenér s tím, že jsem zaběhla svěťák.“

Tento světový rekord a další „svěťák“ Kratochvílové, zaběhnutý o pár dnů později na 400 metrů (rychlejší čas na této trati zaběhla od té doby jen Marita Koch z komunistického východního Německa v roce 1985), jsou ze sportovního hlediska obdivuhodné i z pohledu obrovského výkonnostního zlepšení dvaatřicetileté atletky. Pět let předtím – ve věku, kdy atleti bývali na vrcholu – běhala časy o dlouhých pět až šest vteřin pomalejší, zlom přišel až začátkem osmdesátých let. „Začala jsem trénovat neobyčejně tvrdě,“ vysvětlovala Kratochvílová své zlepšení.