Fenomén Barbenheimer

Extrémně napilno měli minulý týden všichni, kdo se živí analyzováním amerického filmového průmyslu. Jeden přes druhého se snažili vysvětlit dvě věci: komerční úspěch snímků Barbie a Oppenheimer a fenomén „Barbenheimer“, do něhož oba filmy fúzovaly. Za snímek o slavné plastové panence od Mattela nechali američtí diváci v kinech za premiérový víkend nečekaných 160 milionů dolarů (jde mimochodem o historicky největší tržby filmu, který natočila žena) a životopisný velkofilm o jednom z otců atomové bomby J. Robertu Oppenheimerovi režiséra Christophera Nolana dosáhl na 80 milionů dolarů (což je o 60 procent víc, než studio kalkulovalo). Oba diametrálně odlišné filmy vedly žebříčky návštěvnosti nejen v amerických, ale i v českých kinech.

Ve statistikách nicméně brzy začaly figurovat právě pod značkou Barbenheimer, která ovládla sociální sítě. Popisuje jev, kdy místo aby diváci dali přednost jednomu z filmů, které měly premiéru ve stejný den, nemalá část z nich šla na oba – v jakémsi bizarním dvojprogramu. Nejdřív vážný, tříhodinový epos, kde se hodně mluví o kvantové fyzice a portrét s vlastním svědomím zápolícího génia se splétá z vynalézání bomby, jež má sílu zničit svět, a z diskreditace jejího tvůrce v paranoidní Americe padesátých let. Pak na odlehčenou, muzikálově rozvernou, růžovou zalitou Barbie, již se studio snaží nově prodat jako feministickou ikonu. Jeden film tak údajně nepřipravil druhý o diváky. Spíše tomu bylo naopak.