Čistší, než se zdá

Ponořit se v širším centru Prahy do hnědozelené vltavské vody vyžaduje trochu přemáhání. Ačkoli jsem se v Praze narodil a strávil tu většinu života, řeku protékající městem jsem nikdy nevnímal jako místo vhodné ke koupání. V přírodě se přitom koupu rád a v řekách obzvlášť, vlézt v Praze do Vltavy mi ale z nějakého důvodu nikdy nepřipadalo jako dobrý nápad. Hlavní roli v tom odjakživa hrál podvědomý pocit, že voda v řece, do níž ústí různé kanály a potoky, prostě nemůže být čistá.

Dvě okolnosti mě ale přiměly zkusit tenhle blok přehodnotit. Tou první byly zprávy v médiích o tom, že koupání ve městech je evropský trend. Ve švýcarském Curychu nebo Lucernu se lidé cestou z práce vrhají do proudu tamních řek a nechávají se unášet středem města, také v jihoněmeckém Mnichově se z městského koupání v řece v posledních letech stala oblíbená aktivita, a dokonce i Paříž se aktuálně snaží vyčistit špinavé vody Seiny, aby v ní lidé mohli bez obav plavat. Proč by to tedy nešlo i v Praze, kde se navíc už léta spousta lidí koupe?

Hlavní důvod pro mé osmělení byl ale nakonec prozaický – ve městě panuje od začátku července nesnesitelné vedro a příslib ponoření se do mimořádně studené vltavské vody se najednou jeví jako velmi lákavý. V kontextu varování vědců, že s postupující klimatickou změnou budou příští léta ještě nesnesitelnější, se navíc zdá rozumné naučit se městské koupání v řece vnímat jako něco samozřejmého. Skeptik možná namítne, že Česko není Švýcarsko a Vltava či Labe nejsou modravé alpské řeky, bližší pohled ale ukazuje, že na tom zdejší toky zdaleka nejsou tak špatně, jak by se mohlo zdát.

Ano i ne

Na zhruba třiceti kilometrech svého průtoku Prahou je možné do Vltavy vstoupit na mnoha místech, z pohledu váhavého začátečníka se ale jako ideální místo jeví plovárna Žluté lázně. Nachází se v Podolí, tedy v místech, kde řeka do města teprve vtéká, a dá se předpokládat, že bude čistší, zároveň je tu pohodlný vstup do vody a člověk se po plavání může osprchovat. Také přítomnost dalších lidí uklidňuje – když se koupou oni, voda nemůže být vyloženě škodlivá. Ještě před sto lety podobné říční plovárny doslova lemovaly pražské břehy, dodneška z nich ale zbyla jen tahle jediná. Důvodem, proč se z nich lidé z řeky přesunuli do bazénů, rybníků a dnes velmi oblíbených přírodních biotopů, nebyla jen obava ze špíny v řece, ale také její teplota, která po stavbě vltavské kaskády ve druhé polovině 20. století rapidně klesla. Zatímco dříve vtékala v letních měsících do města sluncem ohřátá teplá voda, dnes se z přehrad nad Prahou do řeky upouští studená voda z jejich hlubin a Vltava má při vstupu do hlavního města i v létě pod 20 stupňů.

Skočit do ní v třicetistupňovém vedru ale právě proto nabízí mnohem větší osvěžení než vykoupat se v teplém rybníku či bazénu – a euforický pocit ještě podtrhuje labutí rodina plavoucí kousek od mé hlavy. Pokud jde o subjektivní pocit čistoty, voda má průhlednost jen necelý metr, ale nezapáchá a nic podezřelého v ní neplave. Většina oslovených návštěvníků je v každém případě přesvědčena o její nezávadnosti. Třeba důchodce Miloš sem chodí už třicet let a nikdy neměl žádný zdravotní problém. Ilona, prodavačka ve středním věku, má prý extrémně citlivou kůži a při koupání v rybnících někdy dostane vyrážku, tady se jí ale za celých pět let nic podobného nestalo, takže je přesvědčená, že zdejší koupání je zdravější než v chlorovaném bazénu. Alžběta a Polina, dvě mladé dívky pracující v pohostinství, ale mají jiný názor – voda je podle nich špinavá a koupat se nebudou. Odpoledne sem přišly strávit hlavně proto, že tu můžou sedět na dece na hezky posekané trávě, u stánku si koupit kávu a zahrát si ping-pong.

Vynést verdikt, zda je Vltava v Praze skutečně čistá, či nikoli, se ukazuje jako překvapivě složitý rébus. Státní podnik Povodí Vltavy pravidelným odběrem vzorků řeku pravidelně monitoruje a měří, zda do řeky v celém průběhu jejího toku například neunikají nebezpečné toxické látky – a z tohoto hlediska je podle vedoucího laboratoří státního podniku Marka Lišky voda tekoucí do Prahy v pořádku. Povodí ale nezkoumá, zda je vhodná ke koupání. „Lidé nám kvůli tomu občas volají, posuzovat vhodnost ke koupání ale není v naší kompetenci,“ říká Liška.

O tom totiž rozhoduje jiné měření, které provádějí krajské hygienické stanice. Ty pravidelně monitorují zhruba tři stovky přírodních koupališť po celém Česku, jejichž seznam i aktuální stav je veřejně dostupný na adrese Koupací voda.cz. Z každého z těchto oficiálně určených koupacích míst se pravidelně odebírají vzorky, u kterých se sleduje několik parametrů, především množství fekálních bakterií a sinic. Pokud se ve vodě pomnoží sinice, koupání může u člověka způsobit vyrážku, polknutí vody s vysokým obsahem patogenních bakterií nebo toxických sinic pak může vyvolat střevní potíže. Kvalita vody se měří na pětistupňové škále od vhodné až po nebezpečnou, přičemž každé úrovni kvality je přidělen emotikon odpovídající barvy. Když kvalita vody klesne pod přípustnou úroveň, zasvítí na místě černý smajlík označující zákaz koupání.