Ilustrovala Tereza Konupčíková
Jak ji vzali mezi sebe


V Brně byla už skoro tma. Malá kuna z Brna právě vstala. Protáhla si dlouhou páteř. Uhladila si huňatý ocásek. A vyrazila do města. Metla si to, jak nejrychleji uměla. Mířila na Zelňák ke staré kašně. Tam už na ni čekala Banda. Bylo to asi deset mladých kun a kuňáků. Ocasy měli nabarvené nazeleno nebo narůžovo. V pokousaných uších se jim pohupovaly rezavé šrouby. Jedna kuna měla dokonce propíchnutý čumáček a v něm náušnici (au, to muselo bolet!). Naše kuna neměla ani barevný ocas, ani šrouby v uších a už vůbec ne náušnici v čumáku. Do Bandy kuních rošťáků totiž ještě nepatřila. Moc si to ale přála. Pocházela ze spořádané rodiny a rodiče jí pořád něco zakazovali, nakazovali a přikazovali. A Banda byla v Brně proslulá tím, že se v ní svobodně divočilo, řádilo a dělalo všechno to, co se doma dělat nesmělo. Malá kuna dostala zatím jenom pozvání a dnes se mělo ukázat, jestli ji Banda vezme mezi sebe.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu