Čárový kód v písku

Bylo právě 8.01 ráno, 26. června 1974, když pokladní Sharon Buchanan naskenovala několik černých čar na balení deseti žvýkaček značky Wrigley’s v jedné z poboček obchodního řetězce Marsh v americkém Ohiu. Stala se tím první pokladní, která při odbavování nákupů použila čárový kód, čímž symbolicky odstartovala změny v prodeji zboží.

Nápad na čárový kód se objevil dlouho před revolučním nákupem žvýkaček. Celá historie začíná už ve čtyřicátých letech, kdy do kanceláře za děkanem Drexelova technologického institutu ve Filadelfii přichází rozrušený manažer supermarketu s tím, že odbavování zákazníků trvá příliš dlouho, on kvůli tomu prodělává, a ať děkan něco vymyslí. Ten jej sice odbyl, ale celý rozhovor vyslechl i jeden ze studentů, který poté nápad přetlumočil svému příteli Joeu Woodlandovi. Toho nápad zaujal natolik, že se rozhodl opustit školu, přestěhovat se do bytu svého dědy v Miami a začít s vymýšlením odbavovacího systému pro supermarkety. Přemýšlel o něm i v lednu 1949 na jedné z pláží. K tomu si kreslil do písku morseovku, a když z něj vynořil ruce, objevil na něm čtyři čáry. „Pomyslel jsem si, že by to (kód) mohly být tenké a tlusté čáry místo čar a teček,“ vzpomínal později Norman Joseph Woodland.

Systém poté zakreslil a nechal si jej patentovat. Předběhl nicméně dobu. Na začátku padesátých let zatím neexistovala technologie, která by uměla drobné čáry spolehlivě načíst. Obrat, aniž by to jeho strůjce zamýšlel, přišel až v roce 1960, kdy vědec Theodore Maiman představil novinářům první funkční laser. Při představení vynálezu sami výzkumníci ještě netušili, k čemu jej využít. Představovali si jej nicméně jako pomůcku při lékařských operacích nebo řezání silných materiálů. „Čtečku na pokladně supermarketu nebo tiskárnu jsem nepředpokládal,“ vzpomínal později Maiman.

V polovině šedesátých let se znovu rozběhla poptávka obchodníků po efektivním systému odbavování zboží – tentokrát už byly patřičné technologie k dispozici. Do závodu o univerzální čárový kód se zapojilo sedm firem. A na poslední chvíli také společnost International Business Machines (IBM), v jejíchž řadách nebyl nikdo jiný než Joe Woodland. IBM závod o univerzální čárový kód vyhrála, i když autorem byl Woodlandův kolega George Laurer. Vedení firmy bylo k jeho řešení nejdříve skeptické a šéfa přesvědčilo, až když softbalový nadhazovač házel popelníky s čárovým kódem, které skener v letu bezchybně snímal. IBM Laurerův čárový kód představila porotě – a ta jej vybrala jako vítězný.