Nahlédli jsme do Severní Koreje

Před více než třemi lety, v lednu 2020, uzavřela severokorejská diktatura neprodyšně zemi. Oficiálním důvodem tehdy byla covidová pandemie, Severní Korea je ale odříznutá od světa dodnes, i když se zbytek světa již vrátil k běžnému fungování. Severokorejci nesmějí opouštět města, nesmějí vyjíždět ze země, nesmějí komunikovat s nikým za hranicemi. Do země nemohou proudit potraviny ani zboží. To vše pod hrozbou trestu smrti, pohraniční stráže mají například rozkaz zahájit palbu po každém, kdo se ke státní hranici jenom přiblíží. Britská stanice BBC se přesto pokusila o nemožné: během několika měsíců postupně ve spolupráci s organizací Daily NK, jež z Jižní Koreje udržuje na severu síť informátorů, navázala kontakt a zpovídala tři obyvatele Severní Koreje. Co se v nejtvrdší světové diktatuře vlastně děje, jak se v ní žije?

Stále hůře, zní zhruba odpověď. Režim využil příležitosti k brutálnímu utažení šroubů. V zemi vládne hladomor, nedostávají se základní léky. Jedna s respondentek (BBC změnila jména) popisuje, jak prodává na černém trhu malé dávky léků. Dříve je pašovala z Číny, teď to ale nejde, zásoby se tenčí. Jednou byla přistižena, jak se pokouší léky přesto propašovat, celé její úspory pak padly na úplatek pro policejní důstojníky. Když ji chytnou podruhé, čeká ji pravděpodobně poprava. Na jejím prodeji ale závisí rodina, státní plat jejího muže nestačí na základní obživu. Jak se po zemi rozmáhá hlad, začínají na dveře bušit sousedé s žádostí o nějaké jídlo.

Ženy podle rozhovorů drží rodiny nad hladinou. Právě jejich vynalézavé obchodování je hrází proti hladu. Další respondent pracuje na stavbě a vydělává tam denně částku odpovídající zhruba našim deseti korunám. Státní příděly potravin přestala jeho rodina dostávat již tak dávno, že na ně zapomněl. Severní Korea byla před uzávěrou závislá na dovozech potravin. Teď přežívá ze dne na den.