Kvóty out, solidarita in

Upřímně řečeno, jsem trochu překvapená, že tu před vámi sedím a oznamuji dohodu,“ uvedla švédská ministryně pro migraci Maria Malmer Stenergard minulý čtvrtek večer tiskovou konferenci v Lucemburku. Překvapená nebyla sama. Státy EU se dohodly na „paktu o migraci“, nových pravidlech, jak zvládat uprchlické vlny na kontinent. Že dojde k průlomu, skutečně čekal málokdo. Členské státy měly dlouho vzájemně neslučitelné pozice a na pokusu najít mezi nimi průnik si vylámalo zuby třináct předsednictví v řadě. Ještě ve čtvrtek dopoledne jednotliví ministři snášeli hlavně argumenty, proč stále nemohou s paktem souhlasit, a shodě nic nenasvědčovalo.

V mezičase všech těch neúspěšných pokusů se ale zjevně zrodilo něco, co nepostřehla média a možná ani sami ministři.

Zase přátelé

Mezi země EU se vrátila důvěra v otázkách migrace. Těžce ji poškodila hádka o uprchlické kvóty před osmi lety, jež rozdělila Unii a od té doby si migranty řešil každý stát po svém. Uprchlické tábory v Řecku dál praskaly ve švech, jen čas od času si pár set lidí vzaly k sobě Francie nebo Belgie. Bulhaři zatlačovali uprchlíky na svých řekách zpátky za teritoriální vody, aby je nemuseli řešit, Italové ze stejného důvodu pouštěli běžence dál do nitra kontinentu. Když se ve Středozemním moři potopila další bárka s uprchlíky, všichni se na chvíli zastyděli, a pak se jelo dál jako doposud. Shoda na řešení, které by ulevilo zemím v první linii, chránilo lidské životy a zároveň jistilo bezpečnost schengenského prostoru, byla v nedohlednu.