Vzrušení mládí

O britskou modernistku Virginii Woolf se zvedla i mezi širší veřejností nová vlna zájmu poté, co byl v roce 2002 kongeniálně zfilmován román Hodiny amerického prozaika Michaela Cunninghama. Rovněž u nás se znovu začala vydávat její nejslavnější i méně známá díla a nyní přišla řada na románovou prvotinu Plavba. Na příběhu o vstupu mladé ženy do světa pracovala autorka ještě jako pětadvacetiletá Virginia Stephen – a jak ukazuje rukopis před revizemi, zazníval tu silný komentář stran homosexuality, bojovnic za ženská práva a kolonialismu. Kolegové ji však varovali, že otevřená kritika by jí poškodila rozbíhající se kariéru. Když tedy na autorčiny pozdější poměry dost objemná kniha roku 1915 vyšla, byla hodně utlumená a text se explicitně točil kolem čtyřiadvacetileté Rachel a její cesty k objevení sebe samé a ke svobodě.

Tak jako se už vdaná Virginia Woolf přesunula z nevlídného domova do intelektuálně stimulujícího prostředí Bloomsbury Group, její protagonistka se vydala lodí z londýnského předměstí, kde o ni pečovaly spořádané tetičky, do Jižní Ameriky. Ještě na palubě, odkud jí ctnostná vlast přijde jako malý a stále se zmenšující ostrov, potká kupříkladu Clarissu Dalloway, pozdější protagonistku stejnojmenného románu, a na pevnině pak skupinku anglických přistěhovalců, mezi nimiž je i začínající spisovatel, empatický (a na autorčina manžela Leonarda upomínající) Terence Hewet. Naivní Rachel, která má „mezery“ ve vzdělání i v lásce, neboť vůbec nezná muže, tak najednou zjistí, že „její pocity nelze nijak pojmenovat“.

Podobně jako předchůdkyně Jane Austen i Woolf tu hojně používá ironii: klade důraz na nesmyslné uhlazené konverzace a propastný rozdíl mezi tím, co si postavy myslí a co říkají, z čehož se rodí i šlehy na britskou povýšenost. Zároveň se tu už rodí experiment. Klasickému psaní uvyklý čtenář se potýká s náhlými střihy mezi všedním povrchem věcí a hlubokým ponorem do duše především ženských postav, kde se autorka snaží uchopit tehdy hodně kluzká témata sexuality a smrti. A jakmile se Rachel v závěru ocitne v deliriu, jehož příčina není oproti viktoriánským konvencím zcela objasněna, v její mysli se vše znejasní a snově rozpohybuje.