Hranice osobního rozhodnutí
O asistované sebevraždě a pasti vypjatého individualismu
Tak jako každý rok i letos jsem pro vás vybral texty, které ilustrují rok 2023. Pokud nepatříte mezi naše předplatitele a chcete si vybrané texty a rozhovory přečíst, předplatit si nás můžete už za 180 kč na měsíc. Budete mít k dispozici aktuální texty, jejich audio podobu a přístup do archivu od roku 1989. Můžete tak učinit na adrese predplatne.respekt.cz.
Erik Tabery, šéfredaktor
V říjnu 1858 cestoval John Stuart Mill se svou ženou Harriet kolem francouzského Avignonu. Harriet začala kašlat, a co se zpočátku zdálo jen jako malý neduh, se rychle zhoršovalo. Brzy Harriet trpěla takovými bolestmi, že nemohla spát ani ležet. Mill psal zoufale doktorovi do Nice, žadonil, aby jeho ženu vyšetřil. O tři dny později se její stav dále zhoršil a Mill telegrafoval nevlastní dceři a svěřil se jí se svými předtuchami. Harriet zemřela v hotelovém pokoji 3. listopadu.
Mill seděl sám u jejího těla celý den. Náhlý konec manželství ho zdrtil. „Sedm a půl roku jsem se těšil z tohoto požehnání. Pouhých sedm a půl roku!“
Ještě tentýž měsíc poslal svému vydavateli rukopis, do jehož začátku vepsal věnování Harriet přetékající vděkem. Později se netajil tím, že jeho žena byla víc než múza; byla spoluautorem. „Ta kniha,“ řekl Mill, „byla literárně i myšlenkově náš společný výtvor, víc než cokoli jiného, pod čím jsem podepsaný. Není v ní jediná věta, kterou bychom spolu několikrát nepromysleli.“ Celý „ráz myšlení“ knihy byl „z valné části její“.
Zmiňovaná kniha se jmenuje O svobodě a je to jeden ze základních kamenů našeho liberálního světového řádu. Mill v ní tvrdí, že jednotlivci mají právo být svrchovanými architekty svých životů, mohou si vybrat, koho si vezmou, kde budou žít, v co chtějí věřit a co říkat. Stát nemá žádné právo omezovat svobodnou volbu občana, pokud nepoškozuje někoho jiného.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
