Shozené rukavice.

1.

Předvolební průzkumy se minuly s realitou. Do posledních dnů před hlasováním ukazovaly, že opoziční kandidát Kemal Kiliçdaroğlu vyhraje a možná se hned v prvním kole stane novým tureckým prezidentem. Nakonec vyhrál stávající vladař Recep Tayyip Erdoğan, a to se ziskem 49,5 procenta hlasů a náskokem více než čtyř procentních bodů. V souběžně konaných parlamentních volbách vládní koalice Erdoğanovy neoislamistické AKP a krajně pravicové strany MHP – opět navzdory všem průzkumům – obhájila většinu. „V průzkumech bývají nadměrně zastoupení voliči z měst, nezachycují dostatečně náladu na venkově v Anatolii,“ vysvětluje v rozhovoru Emre Peker, specialista na Turecko z Eurasia Group, poradenské společnosti v oblasti politických rizik. V minulých letech podle něj prudce stoupl počet Turků, kteří se – kvůli silné společensko-politické polarizaci – odmítají průzkumů zúčastnit. Ze sociologických šetření proto vypadává segment společnosti, který má blíž k táboru současného prezidenta. 

2.

Opozice upozornila na nesrovnalosti při sčítání hlasů ve zhruba jednom procentu volebních místností. Nebylo to však, jak řekl místopředseda největší opoziční strany CHP, příčinou její prohry. Mnozí turečtí analytici i příznivci opozice upozorňují na další nesrovnalosti a kritizují, že opoziční strany mnohem více netlačí na jejich přezkum. Volební pozorovatelé z Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a Rady Evropy ocenili „silného demokratického ducha“ turecké společnosti, kritizovali však neférové politické prostředí. Kandidáti měli zcela odlišný přístup do médií, a to do veřejnoprávní televize i do těch soukromých, která z naprosté většiny patří podnikatelům spojeným s vládou. „Osmdesát procent voličů neumí číst v jiném jazyce než turečtině a Erdoğan je kurátorem jejich reality,“ říká Respektu Soner Cagaptay, který vede oddělení pro výzkum Turecka v think tanku Washington Institute for Near East Policy. O vysoké inflaci nebo ubývajících svobodách se v těchto médiích příliš nediskutovalo. Ve středu pozornosti bylo vyprávění o stoupající průmyslovo-vojenské moci Turecka a Erdoğanova kritika slabin opozice.