Letos třicetiletý Michał Walczyk měl zatím jen dvě výstavy. První letos na jaře v rodném Valbřichu, druhou pak ve Strzegomi. Třetí aktuální má teď v Galerii Art brut Praha. Kurátor a sběratel spontánního umění Pavel Konečný ho totiž pozval do projektu Dvojhlas, ve kterém Walczyk vystavuje spolu s domácím outsiderem ze Vsetína Jaroslavem Divišem.
Zůstaňme u Walczyka, protože to je velký objev. S rodiči žije ve městě Szczawno-Zdrój, kde dochází do Okresního svépomocného centra pro absolventy zvláštních škol. Narodil se s postižením, a jak Konečný uvádí, „výtvarnou tvorbu považuje za metajazyk, jímž může komunikovat se svým okolím“. Tak jako řada dalších neškolených tvůrců a tvůrkyň art brut se utíká do světa mytologie. Na výstavě jsou k vidění jeho obrazy, na kterých zachytil Orfea s Eurydikou, synovce vlčího krále Lecha Krvavého vlka, Urobose, Bílého člověkopsa nebo divoký boj bestie s vlkodlakem.
Walczyk ke svým scénám nepoužívá plátno, ale dřevěné desky. Do nich dlátem ryje základní obrysy situací a následně je barevně domalovává. Čím dramatičtější výjev, tím jsou jeho vrypy agresivnější, jako kdyby dřevo ostrým nástrojem zraňoval. Některé desky jsou oboustranné a v galerii visí ze stropu, několika postavám Walczyk věnoval samostatné figury v podobě démonických postav vyřezaných opět z plochého dřeva.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
