Šestnáctiletá Natálie rychle zabíhá do domu. S novináři mluvit rozhodně nechce. „Nechce vlastně moc mluvit s nikým cizím, a o tom, co se jí stalo, už vůbec ne,“ vysvětluje její maminka Anna Siváková pod pergolou na zahradě za jejich domem v Budišově nad Budišovkou. To, co se před čtrnácti lety stalo, je dodnes patrné v dívčině tváři – popáleniny na osmdesáti procentech těla ze tří zápalných lahví vhozených čtyřmi rasistickými žháři do ložnice domu, kde tehdy dvouletá Natálie spala, na ní zanechaly stopy na celý život.
Minulý týden se Natálie dozvěděla, že pro dva ze čtyř útočníků to naopak právě končí – soud je podmínečně propouští na svobodu po odpykání dvou třetin trestu. A tohle ani Natálie, ani její rodiče prostě nedokážou přijmout. „Jak se z trestu dvacet let za mřížemi najednou stane jen třináct? Beru to tak, že ti lidé, co Natálce i nám zničili život, teď dostali odměnu,“ říká Anna Siváková. „Nám třetinu zničeného života neodpustí nikdo.“
Václav Cojocaru a Ivo Müller si odpykávali dvacetiletý trest za pokus o několikanásobnou rasově motivovanou vraždu, po dvou třetinách požádali o propuštění a soudce šumperského okresního soudu Lubomír Kozák jim minulý čtvrtek vyhověl s tím, že v dalších sedmi letech nesmějí spáchat žádný trestný čin, jinak si půjdou zbytek trestu „odsedět“ definitivně. Oba se dle soudu ve vězení chovali vzorně, opakovaně se rodině omluvili a splácejí jí náhradu za újmu na zdraví i majetku. Psychologické posudky stvrzují, že jsou schopni nebýt pro společnost nebezpeční.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
