Ježek v zahradě

Jsem ježek a pospíchám k Táboru.  Mám tam misi. Ale ještě vás v rychlosti informuji o novém trendu. Je to zdivočení zahrad a jejich návrat k přírodě. Ale pozor, blíží se sousedská hlídka. Ta tenhle trend nenávidí a jeho příznivce na potkání vraždí motyčkou. „Prrrevíííti,“ označuje jeho stoupence. Rychle mizím v kopřivách.

Kopřivy tu jsou právě díky tomuto trendu. Jsou součástí takzvaného přírodního koutku, tedy místa na zahradě, které se vůbec nebo minimálně udržuje, kde může růst i žít, co chce. Takové nekontrolované zákoutí patří na rewild neboli zdivočelé zahrady. „Borrrdeeell,“ slyším sousedskou hlídku, jak rozhrnuje kopřivy motyčkou. Ani se nehnu.

Sousedům a sousedkám se nelze až tak divit. Vždy pracovali na tom, aby byl na zahradě řád a pořádek. Trávník stříhali nůžkami z manikúry, nožíkem z něj šťourali každou pampelišku a z tújek formovali kvádry. Jenže na rewild zahradách jsou teď místo okrasných tújek neupravené keře, nebo spíš křoví, a rostliny, které se dřív považovaly za plevel. A vůbec nejvíc to odnesl trávník.

Ten si teď dělá úplně, co chce. Je totiž No Mow May, tedy máj bez sekání. I to je součástí nového trendu: že se v květnu tráva neseká, aby všechny rostliny v něm vykvetly a včelky se napásly. Takže je z něj chaotická louka, která může zahrnovat až 25 druhů rostlin: hluchavky, sedmikrásky, rozchodníky, řebříček, kokoška, zběhovec. Úplná divočina.  A v tom spousta hmyzu, myšek a stonožek. „Havěěěťťť,“ volá jedna sousedka a vytahuje pesticid. A pak i herbicid. Už zase vraždí. A proto hodlám pospíchat dál k Táboru. Nechci už jen přihlížet.