Vědci zjistili, že žíznivé či poškozené rostliny „pláčou“

Představte si, že jste netopýr, myš nebo noční motýl. Váš svět je samozřejmě jiný než svět člověka, mimo jiné proto, že slyšíte zvuky o vyšších frekvencích, než jaké vnímá lidské ucho. A jak ukázal nový výzkum publikovaný v odborném časopise Cell, noční les v době sucha vás možná atakuje tichým praskotem, asi jako kdyby někde v dálce zuřila přestřelka. Vnímáte totiž i zvuky, které lze s nadsázkou nazvat pláčem rostlin.

Lilach Hadany z Telavivské univerzity, odbornice na matematickou biologii, s kolegy z Izraele a Spojených států rostliny „odposlouchávala“. Umístila citlivé mikrofony k různým druhům, jako je tabák nebo rajče, a zaznamenala krátká ostrá lupnutí. Pustíme-li jejich sled zrychleně, připomínají hlasité klikání či údery kláves psacího stroje. Je-li rostlina ve stresu, nemá-li dost vody nebo utrpěla poškození, produkuje až 35 těchto zvuků za hodinu, jinak se ozývá podstatně méně často.

Lidský sluch tohle nedokáže vnímat. Rostliny „pláčou“ ve frekvenčním pásmu 20–100 kHz, jde tedy o ultrazvuk, který až na vzácné výjimky neslyšíme. Dospělí zpravidla nedokážou vnímat vyšší zvuk než o kmitočtu 17 kHz, dítě má horní limit slyšitelných frekvencí i nad 20 kHz, o tuto schopnost však s věkem přichází. Navíc je „pláč rostlin“ velmi tichý.