Prozápadně ladění Slováci nevěřícně sledují, jak se Robert Fico chystá na návrat k moci

Na náměstí v Košicích hned vedle katedrály je prostranství, které místní znají jako místo protestů. Tady se konala shromáždění už během pádu komunismu a lidé se tu scházeli i před pěti lety po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové. Předposlední březnovou středu je tady ale zcela jiná nálada. Začíná nové kolo proputinovských „pochodů za mier“. Ty už na celém Slovensku probíhají několik měsíců i s podporou opozičních politiků, v Košicích to ovšem na žádnou tlačenici nevypadá. V prostoru jsou roztroušeny jen asi tři stovky lidí, někteří drží slovenské nebo ruské vlajky. Uprostřed je stánek s podpisovou akcí za referendum o vystoupení z NATO. Řečník na pódiu oznamuje, že „Čaputová je americká otrokyňa“ a že „v roce 1989 to nebola zamatová revolúcia, ale fašistický puč“. Přitom zrovna tady by neměl být důvod ke stížnostem, jedním z organizátorů „pochodu za mír“ je i otevřeně fašistická strana Mariana Kotleby.

Za chvíli řečník volně přechází do pokřiku „Dost bolo NATO“ a dav se přidává. Skanduje i padesátník s vlajkou Sovětského svazu. Jméno říct nechce, prý ať si ho každý najde na internetu, ke své vlajce ale promluví ochotně. „Je to symbol míru. S nimi vždycky přišel mír,“ sděluje a otázku, jestli už slyšel o srpnu 1968, nechává bez odpovědi. Představuje se jako řidič lesního traktoru a říká, že vlajku měl schovanou doma. „Už je jich málo, tak si ji hlídám,“ dodává.