Prezidentský palác v hlavním tchajwanském městě Tchaj-peji je plný kvetoucích orchidejí a obrazů odkazujících k přírodní scenerii ostrova: hemží se to na nich pestrobarevnými papoušky, tmavými horami, zelenými loukami a blankytným mořem. V hlavní zasedací místnosti je červený koberec se zlatými vzory. V této záplavě barev šla prezidentka Cchaj Jing-wen, drobná žena v černém kostýmku a šedé blůzce, která tu předminulý týden přijímala delegaci českých politiků pod vedením předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéty Pekarové Adamové, snadno přehlédnout.
Právě to, že bude přehlédnutelná, že je to nevýrazná technokratka a že ve vysoké, často divoké ostrovní politice neuspěje, jí před patnácti lety, kdy se postavila do čela své Demokratické pokrokové strany, prorokovala řada tchajwanských i mezinárodních pozorovatelů. „Mnoha komentátory je považována za přechodnou a relativně slabou vůdkyni,“ charakterizovala ji dobová americká diplomatická depeše hodnotící její místo v tchajwanské společnosti.
Čerstvá návštěva prezidentky Cchaj v USA, kde ji přijal k politickým jednáním republikánský vůdce Sněmovny reprezentantů Kevin McCarthy, nicméně ukazuje, že podceňovat tuto ženu nebo ji povrchně posuzovat na základě prvních dojmů se nevyplácí. Nejenže dokázala dvakrát vyhrát prezidentské volby a zazářit na domácí scéně, teď slaví úspěch i v zahraničí: žádnému jinému z tchajwanských politiků se nedostalo ve Spojených státech tak vysokého politického přijetí jako právě jí.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
