Český stát by měl konečně vzít téma dezinformací vážně

Manipulace a lži jsou i ve svobodném státě součástí politiky. Existuje však hranice, kdy začínají svobodný stát přerůstat a ohrožovat? Slováci si poslední dobou myslí, že ano. Bratislavský sociolog Michal Vašečka, který zkoumá vliv konspirací na chování voličů, říká, že pokud dezinformacím věří více než polovina společnosti, zásadně se mění dynamika země. Lež a manipulace se stávají přitažlivou metodou i pro dříve solidní politické strany, protože bez nich se najednou nedá uspět. A čím víc se lže a manipuluje, tím víc se vytrácí důvěra jako základní stavební kámen stability. Něco takového se podle Vašečky nyní děje na Slovensku (o tom podrobněji v textu na str. 32–37).

Česko má také nakynutou dezinformační scénu se zhruba dvěma desítkami „zpravodajských“ webů, ale pořád má čas držet ji v relativně neškodné podobě. A půjde to tím snáz, čím dřív si vláda dokáže přiznat samotnou existenci rizika dezinformací a bude se snažit mu porozumět. To zní jako formální rada, provoz ale ukazuje, že je docela namístě.

Důkazem je promluva vládního zmocněnce pro bezpečnost Tomáše Pojara v Deníku N minulý týden. Pojar v ní riziko dezinformací relativizuje, pronáší pravdy typu „já bych za vším dezinformace nehledal“ (dělá to snad někdo?) a vše podtrhuje sdělením, že vlastně neví, co to dezinformace jsou. „Neumím je definovat a nedokážu tedy říct, jak proti nim bojovat,“ prohlásil doslova. Ostatně ta věta se podobá dodnes známému tvrzení premiéra Václava Klause, že neumí od sebe rozeznat špinavé a čisté peníze.