Komu bude chybět pošta

Česká pošta ruší pobočky a lidé píšou starostům, že se kvůli tomu zlobí. Jiní lidé nad tou nespokojeností krčí rameny – ptají se, kolik uživatelů v dnešní elektronizované době vlastně potřebuje kamennou poštu, a navíc hned u nosu. V centru Brna zmizí pět pošt ze sedmi. Komu to v Brně vadí a kdo a nač poštu potřebuje? 

Šli kolem 

Funkcionalistická stavba architekta Bohuslava Fuchse vedle hlavního nádraží v Brně je už roky zchátralá. Česká pošta monumentální budovu v centru města před rokem a půl prodala za 117 milionů korun soukromému majiteli a od té doby chystá přesun hlavního poštovního provozu ve městě někam jinam. A teď to přišlo. Lidé, kteří si první dubnovou středu po poledni chodí k panelům pro lístek s pořadovým číslem, vědí, že je to jedna z jejich posledních návštěv na této adrese. V půlce května pošta provoz na tomto místě ukončí a částečně se přestěhuje do nově pronajatých a daleko menších prostor v obchodním centru Letmo kousek odtud přes ulici. Změna se sveze s novým, úsporným režimem krachujícího státního podniku, který ke konci června bez náhrady ruší po celé zemi 300 poboček a v centru Brna, jak už bylo řečeno, ze současných sedmi nakonec zůstanou dvě. 

U okýnek v končící poště u nádraží, otevřené sedm dní v týdnu od šesti ráno do půlnoci, čeká asi dvacet lidí. Většina z nich sem přišla, i když bydlí ve vzdáleném koutě Brna. „Chodím sem, protože to mám cestou z práce na oběd,“ říká programátor Pavel Pěnkava s balíkem v ruce. To, že se pošty přesouvají či ruší, mu nevadí. „Používám poštu jen sem tam a balík se dá dnes poslat i z prodejny tabáku, pro mě to problém není,“ říká usměvavý třicátník. Zhruba ve stejném věku je i invalidní důchodkyně Mirka Pospíšilová. V balíčku posílá na reklamaci rozbitou kabelku, kterou si koupila v internetovém obchodě. Věci koupené na internetu si nechává posílat do Zásilkovny u domu, ale vracet a reklamovat je chodí zásadně na poštu. „Dělám to tak ze zvyku. Posílat balíčky můžu sice taky přes Zásilkovnu, ale na to je potřeba mobilní aplikace, a to se mi nechce dělat,“ říká Mirka Pospíšilová. „Ale kdyby byly na poště větší fronty, když se jich část zruší, tak si to asi zařídím.“ 

Ve frontě postává i zaměstnanec konkurenční zasilatelské firmy DPD Radek Hájek, jde poslat dopisy, které sice mohl jen hodit do schránky, ale neměl známky, tak s nimi přišel k okýnku, měl cestu kolem. „Používám poštu tak dvakrát do roka, a když nějaké pobočky zmizí, určitě si poradím jinak,“ říká. Ví, že soukromé doručovací společnosti už pracují na tom, aby se přes ně daly posílat i dopisy, nejen balíky, a tak si na to počká nebo dá dopis do schránky na ulici. Starší lidé na poště ale ukazují, že zvyk je železná košile a taky že každý krok navíc může být pro ně problém.