Co tu ještě dává smysl

Hlavou mi víří pocity bezvýchodnosti z pomyšlení na válku na Ukrajině, děs z toho, kam nás zavede vývoj umělé superinteligence, a k tomu ještě úzkost vyvolaná postupující klimatickou krizí, vymíráním živočišných druhů a zamořením planety toxickými látkami. Přitom však upírám zrak na roční dítě dřepící na blátivé lesní cestě, které se náruživě rýpe klacíkem v hlíně. Moje dítě. Dítě dokonale zaujaté činností a světem, v němž – na rozdíl ode mě – vidí absolutní smysl.

Poslední týdny se mi tento obraz často vrací. Nevím, co dělat, aby moje děti jednou žily v hezkém a bezpečném světě s vyhlídkami na – pokud možno světlou – budoucnost. Chybí mi to pevné, až obsedantní přesvědčení, které si živě vybavuji u svých rodičů: že svět je skvělé místo, které s otevřenou náručí čeká, až projevíme svůj talent. A že kdo na sobě pracuje, bude se mít dobře.

Nejsem sama, to je evidentní. V únoru 2019 jsem udělala rozhovor s psychoterapeutkou Zdeňkou Voštovou. Byl to jeden z vůbec prvních příspěvků do českého veřejného prostoru, kde se hovořilo o environmentálním žalu – a o tom, že lidé, kteří jím trpí, narážejí na nepochopení. Už minimálně půl století lidstvo rozumí dynamice změn klimatu, přesto si stále přihříváme pod kotlem. Navíc vychází stále více najevo, že fosilní korporace celá desetiletí věděly, co způsobují – mnohdy prý lépe než akademická pracoviště  –, přesto v tom pokračovaly a navíc to tajily. Jsem naštvaná. Těžko se divit zoufalým lidem, kteří se přilepují k silnicím nebo obrazům v galeriích.

Kus pochopení pro skupinu sedmi takových, kteří loni na dvanáct hodin přerušili provoz palivového terminálu společnosti Esso u Birminghamu, našel i britský soudce Graham Wilkinson. Sice je nezprostil viny, současně ale řekl: „Je zcela jasné, že jste všichni dobří lidé. Jste inteligentní, argumentujete věcně a dobře se s vámi jedná. Je nesporné, že globální oteplování způsobené člověkem je skutečné a nacházíme se nyní v klimatické nouzi. Vaše cíle jsou obdivuhodné a já i prokuratura Jeho Veličenstva uznáváme, že vaše názory jsou rozumné a stojíte si za nimi. Vaše obavy jsou dobře a uvěřitelně formulovány a jsou podporovány vědeckými poznatky. Ničím se nemusíte cítit vinni. Měli byste být hrdí na to, že máte starost o budoucnost. Vyzývám vás ale, abyste znovu neporušovali zákon. A přeji hodně štěstí vám všem.“