Album týdne

Irské lidovky a tradicionály přefiltrované kapelou, která v sobě spojuje jak intenzitu a tvrdost Swans, tak hlukovost a psychedelii My Bloody Valentine. Zhruba tak tisk charakterizuje dublinskou čtveřici Lankum, jejíž kořeny sahají do roku 2000, ovšem v současné sestavě nahrává necelou dekádu. Novinka False Lankum dotahuje zmíněný rukopis k dokonalosti, nevyhýbá se však ani něžným polohám.

Album otevírá zlověstná sebevražedná balada Go Dig My Grave, která je zpomalená na stopáž osmi minut, během nichž elektrizující zpěvačka Radie Peat pečlivě artikuluje každičkou slabiku textu o nešťastně zamilované dívce. Skladby jako Newcastle se v různých podobách tradují už od 17. století, hybná The New York Trader zase spadá do ranku písní, jež popisují, kterak výskyt kriminálníka na zámořské lodi přináší smůlu celé posádce i plavbě. Album pak završuje jedna z mála vlastních autorských skladeb, dvanáctiminutová gradující The Turn.

Začátky Lankum byly spjaté se zemitým hraním po hospodách. Z muzikantů, kteří zůstávají přísně věrní tradici, v průběhu let vyrostli v kapelu, jež se snaží dobový sound i témata posunout co nejblíž dnešnímu vnímání. Proto se na False Lankum podílel producent John Spud Murphy, který je mimo jiné podepsaný pod divokými artrockovými nahrávkami inovativních a hráčsky zručných mladých kapel, jako jsou Black Midi nebo Caroline. Také díky tomu hudba Lankum nezní jako opatrované dědictví minulosti. Z jejich podání písní často naskakuje husí kůže tak jako v časech, kdy se tyto skladby zpívaly poprvé.