Cokoli se chtěl člověk dozvědět o vykonstruovaných procesech, Miladě Horákové, Rudolfu Slánském, stalinistické ekonomice, sovětských poradcích nebo únoru 1948, dříve nebo později skončil u nějakého toho Kaplana,“ zavzpomínal minulý týden historik Jan Adamec na Karla Kaplana, který zemřel ve věku 94 let. Adamec je zástupcem o padesát let mladší generace historiků, jež v devadesátých letech vyrůstala právě na Kaplanových pracích. Během studií z nich zásadně těžila, aby se vůči nim posléze vymezovala.
![](https://i.respekt.cz/data.eu.cntmbr.com/respekt-prod/respekt-prod/4a4d220f-e9d8-4c00-871f-f605c2017a8a.jpeg?width=1920&height=600&fit=crop&gravity=0.5x0.5)
![](https://i.respekt.cz/data.eu.cntmbr.com/respekt-prod/respekt-prod/346d208b-db3f-4735-8aae-a35cff633dcb.jpeg?width=3840&height=651&fit=crop&gravity=0.5x0.5)
Což mělo jasnou logiku. Karel Kaplan se ke kariéře profesionálního historika dostal přes dráhu komunistického propagandisty, jímž po vstupu do strany v roce 1947 byl. Coby student Institutu společenských věd při ÚV KSČ a regionální funkcionář strany v Pardubicích a ve Vysokém Mýtě se stal součástí složitého partajního mechanismu, který se snažil u moci navždy udržet mimo jiné tím, že zcela kontroloval pohled československého obyvatelstva nejen na vlastní přítomnost a budoucnost, ale i právě na minulost. Kaplan ovšem ani tehdy historii zásadně nepřepisoval a nepodílel se na stalinistických zločinech, naopak byl jedním z prvních historiků, kteří se je snažili v následujících uvolněnějších šedesátých letech odhalovat.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu