Máte Billa kartu?

Vypravěčkou a zároveň stěžejní postavou románu Anny Beaty Háblové Směna je mladá vystudovaná malířka. Malování ji ale neuživí, a tak pracuje jako prodavačka v Bille. Na úspěšný a spokojený život to nejsou úplně ideálně rozdané karty, ale pro vyprávění fungují výborně. Umožňují totiž zachytit kolotoč pozdravů, otázek na Billa kartu, skenovacího pípání a neverbální komunikace skrze bytost, která je vnímavá, kreativní – a zároveň lehce iritovaná tím, kam to dopracovala. A proto jsou její líčení každodenní rutiny v obchodě svěží, barvitá, zkratkovitě úsečná či nečekaná.

I když se nic velkého neděje v příběhu, samo vypravování je natolik sugestivní, že se čtenář ani nebude dožadovat vztahových či sociálních dramat, jak nám je servírují ty nejúspěšnější české spisovatelky. Aby vznikla velká próza, není nutné, aby postava zavraždila vlastní dítě či byla obětí pedofilie. A za pocity provázanosti literatury se životem nemusíme putovat do slezských výběžků, ale díky četbě Směny je dostaneme několikrát týdně. Těm, kdo knihu přečtou, bude nadlouho věta „Máte Billa kartu?“ znít úplně jinak než dosud.

Směna není román o prekarizaci nekvalifikované pracovní síly. Je to spíš příběh o smiřování se s tím, že život nejde vytouženým směrem. Příběh o tom, co a jak moc je potřeba vzdát, když vysokoškolská bublina praskne a život klade před člověka zcela jiné křižovatky než ty, které se řešily ve škole. A v neposlední řadě lze Směnu číst i jako příspěvek do mediální debaty o užitečných a zbytečných oborech. Vyprávějící Petra se vzdává profesních ambicí, protože není tou zcela nejtalentovanější a nejprůbojnější umělkyní. Prosadit se dokážou její kolegové tvořící interaktivní performance, zatímco ona chce jen tradičně malovat. Další kolegové končí pod konkurenčním tlakem ještě mnohem hůř, s navždy poničenou duší. Petra si do práce za pultem odnáší senzitivitu, lidskost a potřebu hledat smysl či ochraňovat ty ještě slabší. Je tedy úspěšná, či neúspěšná – a podle čeho to vlastně měřit? Je vnímavý člověk za pokladnou společensky přínosný? Nakolik je nutné pravidla úspěchu, jež diktuje svět kolem, přijmout a nakolik je dává smysl ignorovat?