Konec popíračů v Čechách

Dvacátý březen letošního roku je datem zveřejnění šesté souhrnné zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu. Zpráva shrnuje pro politiky i laickou veřejnost co nejsrozumitelnější formou současný stav vědeckého poznání o klimatické změně a možnostech lidstva, jak na ni reagovat, s výhledem až někam ke konci století. Možná je to i vhodná příležitost se zeptat, co se u nás změnilo od vydání předešlé zprávy v roce 2014.

Odpověď do značné míry závisí na tom, jak je člověk nastaven. Pesimista řekne, že se toho zas tak moc nezměnilo. Přes všechny řeči o nutnosti řešit klimatickou změnu se mnoho neudálo. Emise skleníkových plynů u nás klesají jen pomalu, jestli vůbec. A navíc se v posledních letech pozornost upnula na z krátkodobého hlediska akutnější problémy – covid-19 a ruskou agresi na Ukrajině. Optimista – a autor rovnou přiznává, že se za něj považuje – vidí stejnou situaci trochu jinak. Přesně podle rčení, že sklenici, kterou pesimista vidí jako poloprázdnou, on považuje za napůl plnou.

Změna, která se u nás za poslední desetiletí odehrála, možná ještě není příliš vidět, ale je o to významnější. Proběhla totiž v lidských hlavách, a není to jen zbožné přání, potvrzují ji i rozsáhlé průzkumy veřejného mínění. Před deseti lety jsme stále ještě byli v zajetí popíračské ideologie představované druhým českým prezidentem a podporované i jeho následovníkem. Tvrzení, že klimatická změna neexistuje nebo že se na ní významně nepodílí lidská činnost, se však stalo ve světle očividných faktů tak absurdním, že již prakticky zmizelo v propadlišti českých dějin. Symbolicky bylo dokonáno před pár dny, kdy nový prezident s realističtějším pohledem na věc převzal za přítomnosti svých dvou předchůdců úřad.

Ani optimista však netvrdí, že teď je vše růžové. Kromě toho, že emise opravdu příliš neklesají, je specificky českým problémem neschopnost odborníků najít společnou řeč. Obdobně jako v době covidové krize, ani teď nezní ze zdejší akademické obce navenek jasný a jednotný hlas. Místo toho se vedou do značné míry umělé debaty, zda je významnější změna klimatu, nebo ztráta biodiverzity, popřípadě zda je důležitější omezovat emise oxidu uhličitého, či zadržovat vodu v krajině. Jako bychom si nebyli schopni uvědomit, že ta témata spolu úzce souvisejí.