„Tak já jsem si na rozdíl od Babiše vždycky myslel, že pomoct dětem, které utíkají z války, pro nás nemůže být žádné nebezpečí,“ říká Jaroslav Miko a zapaluje si cigaretu. Právě naložil další závoz na korbu kamionu, s nímž pendluje Evropou. O přestávce na cigaretu mluví o projektu, který by si s kamioňákem spojoval málokdo. Iniciativu Češi pomáhají založil v reakci na první protiuprchlickou vlnu v roce 2015, doprovázenou populismem zaměřeným proti migrantům z válečné Sýrie. Chtěl je podpořit a spojit podobně smýšlející lidi. Jeho pozornost se soustředila na sirotky v uprchlických táborech, které tehdejší vláda Andreje Babiše odmítla přijmout.
Jaroslav Miko – po otci poloviční Rom a „sluníčkář“ k tomu – je v řadě ohledů ideální hrdina. Charismatický, výřečný, s jasným morálním kompasem a dokáže mluvit se skinheadem stejně jako s ministrem zahraničí. Přesně z toho důvodu si jej všiml dokumentarista Robin Kvapil a natočil o něm film More Miko (Člověk Miko), který 9. března vstupuje do kin.
Kvapil a jeho štáb jej sledovali od roku 2016. Na cestách, doma s manželkou a dětmi, mezi Romy, v uprchlickém táboře, v pořadu Máte slovo nebo při jednáních na ministerstvu vnitra s Vítem Rakušanem, který zasedl ve vládě, jež vystřídala tu Babišovu. Z této schůzky se musela kamera odporoučet. Filmaři tak spolu s Mikem narazili na neprostupnost politické reality, kdy se místo hledání řešení odehrává tuzemská oblíbená kratochvíle ve vyjmenovávání důvodů, proč něco nejde. Naděje vkládané do nového ministra se rychle rozplynuly.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
