Byl Malevič Ukrajinec?

Narodil se v Kyjevě, součásti tehdejšího Ruského impéria, polským rodičům, mluvil a psal polsky, ukrajinsky a rusky, po vzniku Sovětského svazu se stal jeho občanem a jako jeho občan taky zemřel. O Kazimiru Malevičovi se přes komplikovaný původ vždycky mluvilo jako o ruském avantgardním malíři. Až doteď.

Amsterodamské Stedelijk Museum totiž vynálezce suprematismu překvalifikovalo na Ukrajince. Pro umělecký svět je to důležitá zpráva, v Nizozemsku je uložena druhá nejrozsáhlejší Malevičova sbírka. Na rodné Ukrajině mu zůstalo jen pár věcí, největší kolekce se nachází ve Státním ruském muzeu v Petrohradě. Tam ho pochopitelně budou dál považovat za Rusa.

Ukrajincem se stal také Ilja Repin. Rodák z Čuhujiva u Charkova byl vždy titulován jako ruský realistický malíř, newyorské Metropolitní muzeum umění vlastnící čtyři jeho díla u nich ale odteď bude uvádět, že byl Ukrajinec. Repin se mimochodem na stáří přestěhoval do Kuokkaly, která se po vyhlášení finské nezávislosti stala součástí Finska, v němž také Repin zemřel. Po sovětsko-finské válce byla ovšem Kuokkala připojena k Sovětskému svazu, dnes se na malířovu počest jmenuje Repino a Repin navěky odpočívá v ruském hrobě.

Je sice jasné, proč k přepsání nacionality obou umělců západní muzea přikročila, nicméně jak jejich případy ukazují, s národností to bylo v evropské kultuře vždycky hodně složité. Dokud Sovětský svaz neuzavřel desítky zemí na desítky let do neprůchodných hranic, umělci a umělkyně kontinentem migrovali podle toho, kdo měl zájem o jejich tvorbu. Historik umění Jindřich Vybíral proto v čerstvě vydané knize s výmluvným názvem Co je českého na umění v Čechách? prosazuje takzvané transnacionální dějiny, kdy vůbec nezáleží na tom, k jakému národu se člověk hlásil. Při referování o něm je pouze nutné reflektovat, na jakém území působil, protože místní, nikoli rodný kontext zásadně určoval ráz jeho díla. Což mimochodem platí i pro českého malíře Františka Kupku, který prožil drtivou většinu života ve Francii.