Ach, ta Greta

Norská vláda bila minulý týden na poplach. Ekologičtí a lidskoprávní aktivisté zablokovali vstupy do jejích ministerstev. Norská ministryně pro energetiku kvůli tomu musela dokonce zrušit cestu do Velké Británie. Naštěstí pomohla seversky korektní policie, která demonstranty doslova odnesla na rukou. Ano, mimo jiné Gretu Thunberg.

Protestovalo se trochu překvapivě proti výstavbě větrných elektráren, paradoxně to ale zní jenom chvíli. Norská vláda nechala totiž vystavět pole obřích větrníků ve vnitrozemí, kde se ale tradičně pasou stáda sobů v péči domorodých Sámů. Ti si stěžovali, případ doputoval k nejvyššímu soudu a ten jim dal za pravdu. Sobi se větrníků bojí, pastevci je nemohou pást, odvěký systém se hroutí, a to není fér. Stejně jako skutečnost, že od rozhodnutí uplynulo již 500 dní a vláda se neobtěžuje s reakcí. Proto protesty, které přijela podpořit i legendární putovní bojovnice.

Situace nicméně směřuje pozornost ke skutečnosti, na niž je potřeba si do budoucna zvyknout. Energetická transformace za účelem zvrácení klimatické změny není zároveň nutně vstupenkou do environmentálního ráje. Mnohé může zaskočit pravý opak, třeba v podobě dolů na lithium, kobalt a další kovy potřebné v masivní elektrifikaci úplně všeho. Nerosty obdařená Bolívie bude možná lidstvu užitečná, kdo ale zavítal do jejích nedotčených vysokohorských pouští, bude nejspíš časem ronit nostalgické slzy.