Smutek potažený štěstím

Byl to den, k němuž směřovala víc než rok a vyhlížela ho s nadějí na úlevu. Vystoupení v newyorském Central Parku v roce 2019 měl být její poslední koncert na neurčitou dobu, možná navždy. Cítila se vyhořelá. Na turné fungovala víceméně na autopilota, z koncertních dnů si nepamatovala takřka nic a sociální sítě ji vysávaly. Přestala vnímat sebe samu, úplně se odstřihla od vlastních emocí, které vždy byly hlavním zdrojem její tvorby. To pro ni byl signál, že nedokáže fungovat jako umělkyně. Musela zatáhnout za záchrannou brzdu.

„Potřebovala jsem vyskočit z toho kolotoče a naučit se být znovu člověkem,“ vzpomíná písničkářka Mitski v nedávném rozhovoru pro BBC. Odstěhovala se do Nashvillu, kde na ni se začátkem pandemie dolehla samota a prázdnota, ale také za ní začaly samy od sebe přicházet úplně nové písně. Ty tvoří základ nového aktuálního šestého alba Laurel Hell, s nímž Mitski opět plánuje vyrazit na cesty a je o ni enormní zájem. Za hosta svých koncertů si ji vybral popový hitmaker Harry Styles a její samostatné evropské turné se vyprodalo v řádu minut včetně pražské zastávky v Divadle Archa – což jen potvrzuje její unikátní postavení na rozhraní indie scény a popu.

Mezi její fanoušky se řadí Iggy Pop, lidé z punkové scény i posluchači bez příslušnosti k jakékoli subkultuře; ve svých jednatřiceti je považovaná za nejlepší mladou americkou písničkářku. V krátkých, často jen dvouapůlminutových písních, které jsou plné nečekaných zvratů, Mitski zpívá o emocích…