V únoru před devíti lety vítali obyvatelé Timbuktu, bájné křižovatky obchodních cest na okraji Sahary, francouzského osvoboditele. „Vive la France!“ slyšel po příletu na tamní letiště prezident François Hollande. Malijci mu byli vděční za to, že vyslyšel žádost jejich vlády a poslal do západoafrické země vojáky, kteří zastavili postup džihádistů směrem na hlavní město Bamako a osvobodili od nich Timbuktu a další oblasti na polopouštním severu země. Takto má vypadat vojenská intervence, zdálo se tehdy.
Teď skončila porážkou. V Timbuktu pořádek hlídají ruští žoldáci z prokremelské skupiny Wagner a Hollandův nástupce Emmanuel Macron v půlce února rozhodl o stažení Francií vedené protiteroristické mise, které se účastní i čeští vojáci. Předcházel tomu loňský vojenský převrat, vypovězení francouzského velvyslance, a hlavně prudký obrat veřejného mínění proti francouzské přítomnosti.
Francie dokázala pozabíjet řadu džihádistických lídrů, to však nemělo na směřování konfliktu velký dopad. Počet obětí násilí poslední roky rostl a působnost džihádistů se rozšířila do několika sousedních států. Malijci jen těžko chápali, že elitní evropští vojáci nedokážou přinést bezpečí, a začali – i vzhledem k historické zkušenosti s bývalou koloniální mocností – věřit různým spikleneckým teoriím o jejich pravých cílech. Dívali se na ně jako na okupanty.
Těžko hledat chvíli, kdy úspěšná mise začala směřovat k průšvihu. V pásmu Sahelu se koncentruje koktejl problémů – vysoká porodnost,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
