To takhle přijde Krakonoš do hospody, nechá si od sluhy zout botu, která mu zůstane v ruce i s nohou, načež zákazník po vyděšeném mladíkovi hodí vlastní hlavou, kterou si sundá z krku. Nebo přijde Krakonoš na zámeckou hostinu a mezi stolovníky hodí pytel se smradlavou mrtvolou s podříznutým hrdlem, aby tak dal panstvu najevo, že mu běhá po kraji vrah. Ne, tohle opravdu nejsou Krkonošské pohádky, tohle jsou Strašidelné Čechy Otty von Grabena zum Stein (1690?–1756?).
Německy píšící spisovatel sice vládci Krkonoš ještě říkal Rýbrcoul, ale jinak jde o totožnou postavu – v původní formě, kdy se v obecném povědomí dopouštěla „ohavností, jež jinak přináležejí té nejubožejší lidské spodině“. V Grabenově době byl Krakonoš v horách nesnášen a návštěvníci Sněžky mu za mizerné počasí vyhrožovali zavěšením na kůl. Tuhle historii teď připomíná překladatel, spisovatel a redaktor Revolver Revue Marek Vajchr. Pro současné čtenáře už znovuobjevil řadu zapomenutých literátů německojazyčného okruhu a teď tedy došla řada na Grabena.
Je to obzvlášť přitažlivá postava. Vajchr v ní odhaluje jednoho z předchůdců žánrů upírský horor či gotický román – a v Grabenem posbíraných strašidelných příbězích (nejen) z českých zemí vidí „důležitý mezník ve vývoji světové literatury“. Třeba ona Krakonošem metaná lebka s velkou pravděpodobností inspirovala Američana Washingtona Irwinga, který totožnou scénu použil ve slavné Legendě o Ospalé díře, jež vznikla o nějakých šedesát…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu